Zamilované básničky

jak jistě víš, milá Evo
nejsem přece žádné dřevo
když se neseš takhle kolem
moje srdce puká bolem
počínáš si nevšímavě
já mám z toho brouka v hlavě
tvoje pýcha, ta mne drtí
uvzdychám se jistě k smrti
alespoň mi říci zkus
zda mi přijdeš na funus

znám já jednu dívku, Janu
znám ji večer, znám ji k ránu
musím pořád myslet na ni
jenže Jana není k mání
jednou její cena spadne
budu míti děvče chladné
rande bude, to je jasné
jen co večer slunce zhasne

vyslyšte mne, drahá Věro
chci býti tvůj cabalero
mé srdce se v hrudi zmítá
buďte moje seňorita
máte-li však nápadníka
na lítý boj ať si zvyká
ukončím já jeho žití
pouze mojí smíte býti
přísahám ti, drzý Pedro
že ti bude brzy vedro
hned si s tebou poradím
na kaktus tě posadím

píši verše, milá Jitko
o tom, že jsem pěkné kvítko
píši tyto verše vřelé
utrhni to kvítko směle
píši verše, které křičí
do tvých uší o mém chtíči
píši verše jenom tobě
budu je psát taky v hrobě
píši verše taky o tom
že chci pusu hned i potom
píši verše raněn těžce
Jitka pusu dát mi nechce

píši tobě, Jarmilo
je mi velmi nemilo
že se na mne nechceš smáti
tvůj chlad moje srdce sklátí
s tím chladem však zatočím
až své pero namočím
napíšu ti verše vřelé
a pak políbím tě směle

Byli jsme stvořeni
jeden pro druhého
a společný život
bude něco krásného.

sluší nohy slečně Haně
pořád musím hledět na ně
píši o nich báseň tesknou
jak se v slunci lýtka lesknou
vítr sukní sem tam cloumá
moje horká hlava koumá
kdy ten vítr víc se vzedme
a tu sukni trochu zvedne

přiznávám se, milá Zdeno
že mi jde jen o tvé věno
tvým věnem je tvoje jméno
které budiž pochváleno
tvým věnem jsou tvoje vnady
vnady, co nemají vady
pro ty vnady zmírám hlady
však si budu vědět rady
přijdi večer do zahrady
tam budu mít drzé spády
s flaškou rumu čekám tady
přivede nás do nálady

Tvoje oči jsou jak sen,
myslím na ně každý den
a samozřejmě na Tebe,
dostáváš mě do nebe.

Mé srdce touží
a bez Tebe se souží,
už abys tu byla
a zas mě potěšila.