Zamilované básničky

trhám lístky okvětní
je mi líto kytky
kvůli dívce koketní
se štíhlými lýtky

naštěstí tu z počtů těch
má znalost je chudá
počítám si, žádný spěch
jenom čísla sudá

říkám jenom má má má
neznám slůvko nemá
a ty, dívko neznámá
nebuď jako němá

moje srdce žalem puká
moje duše vzdychá
asi nechceš nedouka
co nezná čísla lichá

Něžně se dotýkám jeho těla,
tak moc jsem to vždy chtěla,
toužila jsem po téhle chvíli,
kéž pořád spolu bychom byli.

Jedna dívka se mi líbí,
když tu není, moc mi chybí,
myslím na ni den co den,
věřím, že nebyla jen sen.

Láska mě láká čím dál víc,
chci zapálit nekonečnou svíc,
která v srdci hořet bude
a působit nám rozkoš všude.

Je to láska, co mi brání
v nevázaném užívání,
pořád věřím, že se vrátí
a chmury se ztratí.

svatba v koši pod balonem
své ano si řeknem honem
nežli bouře balon smete
sotva řeknem sbohem světe

spolu umřem pádem z nebe
nikdy neopustím tebe
budem pořád svoji přeci
když nás spolu spálí v peci

těla jsou v plamenů moci
jako o svatební noci
krátké bylo spolužití
nám však věčná lampa svítí

popel náš pak promíchá se
do moře on rozmetá se
z balonu pak spadnem zase
zaskvíme se v plné kráse

na prach jasné Slunce září
naši lásku nic nezmaří
cítit se tu budem skvěle
vždyť nám patří moře celé

Příjemné pocity mám
vždy, když ho vídávám,
prahnu po něm čím dál víc,
povězte, mám mu to říct?

Najít lásku mou
je pro mě záhadou,
dlouho, dlouho už se snažím
najít toho, po kterém bažím.

Láska je údělem mým
a já si toho moc vážím,
jsem šťastná jako blecha,
že samota mě navždy nechá.

Láska je příjemná věc,
dokonce velmi,
to není žádný kec,
své srdce dej mi.