Zamilované básničky

o lásce chtěl bych psát
to téma já mám rád
však těžké je to moc
přemýšlím celou noc

jak napsat výstižně
či aspoň přibližně
jaký to velký cit
můžeme v srdci mít

Láska v mém srdci
je to, co mu chci
jako na podnose dát,
snad má mě taky rád.

Kdo z pramene lásky nepije,
cítí se, jak když nežije,
naopak kdo se v něm koupá,
toho duše do ráje stoupá.

Láska je to, co máme společné,
a s ní je vše na světě báječné.
Hluboce do očí stále si hledíme
a růžovou tužkou budoucnost kreslíme.

Měla jsem přání,
splnilo se mi,
nemáte ani zdání,
jak dobře je mi.
Já ráda mám!
A moc si to užívám.

Láska z tohoto světa není,
snad proto je takové potěšení,
když se dva konečně najdou
a do ráje spolu zajdou.

Naše city
nám nikdo nevezme,
mezi námi
je to tak líbezné.

Jak to mezi námi je?
To je prosté!
Miluju ji, ona mě miluje,
naše láska roste.

prosím vás snažně
s láskou jen vážně
kdo si z ní střílí
nepoznal chvíli
kdy je mu blaze
chytly v něm saze
rád bych tu doznal
že jsem toto poznal
pak mne to vzalo
když bylo málo
té gigalásky
prohrál jsem sázky
teď už nesázím
za hlavu házím
výbušné city
poznáš to i ty
až se vybásníš
hodně si zasníš
vášeň uletí
zůstanou děti
a hodná žena
hezkého jména
to ti pak stačí
je to cit sladší
než pudy vřelé
to je to celé.

Mám plnou hlavu nápadů,
má to však jednu závadu,
stále mi totiž schází ON,
co rozezní v mé hrudi zvon.