Zamilované básničky

Ztrácím se v jeho náručí,
v srdci mi už nekručí,
jsem šťastná jako blecha,
tak snad mě nenechá.

Spanilá kráska
ukázala mi,
co je to láska,
teď před námi
krásná je budoucnost,
všeho budem mít dost,
hlavně ale sebe,
protože to je nebe.

S děravou patou,
fantazií bohatou
jdu světem a jsem rád,
protože už vím,
že taky umím
někoho upřímně milovat.

Láska je věc bezvadná,
i když někdy nákladná,
především na city,
tak se vždycky vyplatí,
zamilovaný se neztratí,
vyzkoušej to i ty.

Já Popelka mazaná,
rozhodla jsem se najít si frajera.
Chlapec jako lusk to musí být
a nesmí se bát mne políbit.
Stále se sama sebe ptám,
kde toho frajera jen hledat mám.
Už to vidím, už to mám,
k tomu nepotřebuju žádný akční plán.
Do Lidlu já pojedu
a náhodou upadnu.
V tom objeví se princ můj milý
a tahat ze země mě bude chvíli.
Až mě můj princ vytáhne,
mé srdce jistě dostane.

láska hory přenáší
spoléhám se na naši
lásku, snad to není klamné
a tak makej, lásko, za mne

Láska mi odešla, umřela, utekla,
nejkratší cestou svou do hlubin, do pekla.
Marné je smutnění, slzy i volání,
k zoufalství velkému mě to jen dohání.

Láska mi odešla, umřela, utekla,
jak dál žít bez ní, to mi už neřekla.
Ach lásko, lásko, cos mi to provedla,
nikdy už nechci ze stínu do světla.

Umřít tak tiše, lepší než prázdně žít,
nechci už trápit se, chci mít jen klid.

Miluju, tak řekněte mi,
co jiného je ráj na zemi
než láska, ta květina,
s níž se sladce usíná
a žije každý den,
jako by byl sen.

Pro lásku mé srdce bije,
city moje duše žije,
bez nich - to dobře vím -
byl bych pouhopouhý stín.

Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit ani nejde.
Říkáš, že to nic,
že to samo přejde.
Láska je smutná a taky divná věc,
co zbývá říci vlastně nakonec...
Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit nejde,
tak prosím mlč, neříkej,
že to přejde.
Nemůžeš pochopit,
jak moc to pořád bolí,
snažím se nemyslet, myslet na cokoli...
Chtěla bych ti sdělit... nesdělitelné.