Zamilované básničky

Hoďte po mně kamenem,
že zahořela jsem plamenem,
který život vystupňuje
- když se člověk zamiluje.

Nepochybuj o lásce,
dobře víš, co je v sázce,
tak se jí snaž věřit
a osud svůj nečeřit.

Láska pro mě znamená
přístav v divoké bouři,
kam uchýlím se znavená,
když z hlavy se mi kouří.

Jsi blízko a přitom tak daleko,
slovo láska je u nás zakázané,
podívat se na Tebe je hřích,
dostat se k Tobě je těžké,
tak mi řekni, jak znecitlivět mé srdce.

Protože, když Tě vidím, ten pocit je tu znovu,
nepřiznáš si, co cítíš,
a jen si stavíš kolem sebe hradbu.

Samá mříž kolem Tebe
a těžká cesta k Tobě,
nepřející okolí, společnost
a slovo Láska je pro nás špatné slovo.

K tomu věkový rozdíl,
a všichni nás odsuzují...

Pokračování básničky

Když jsme se poprvé setkali,
plameny kolem nás šlehaly
a já hned moc dobře věděla,
že je ten, kterého jsem chtěla.

O lásce se vedou debaty,
kdo ji má, ten je bohatý,
a kdo ji nemá, ten nežije,
je to životní filosofie.

Láska je přístav naděje,
důkaz toho, že vůbec je,
bez ní by život neměl smysl,
je ambrozií pro lidskou mysl
a především pro srdce,
které ji poznat moc chce.

Láska význam ztrácí,
když ji nevěra kácí,
avšak jako celý les,
zůstane včera i dnes.

Láska je mou terapií,
jen díky ní ještě žiji,
moje srdce stále bije,
neopustila mě fantazie.

Když se láska potápí,
málem člověka utrápí,
když ale míří k hladině,
přináší nejlepší jedině.