Zamilované básničky

Navždy spolu budeme,
víc nechci,
krásné věci
společně zažijeme.

Byla tu pro mě vždycky,
a já osel to nevěděl,
teď je mi fantasticky,
mám vše, co jsem chtěl.

Potkal jsem anděla
s rudými vlasy,
potkal jsem anděla
s jezerníma očima.
Povídám: Andílku,
tak krásná jsi,
hlas tvůj zní mi
jak něžný tón.
Její pihy na nose,
když se objeví,
jen to její krásu podkreslí.
Jejími ústy když se usmívá,
radost kolem rozdává
a její ladné křivky,
nemají žádné chybky.
Rozpálila moje srdce,
rozpálila moji duši,
teď jsem z toho pěkně v rauši.
Cítím, jak mi do žil teplo vlévá,
proč se se mnou nerozplývá.

Abychom byli spolu,
to byl vždy můj sen,
nemůžu uvěřit tomu,
že zbývá už krok jen.

Láska dává vzpomenout,
jaké je světem plout
a šťastný při tom být,
zase je pro co žít.

Lásky plnou hlavu mám,
všem kolem ji rozdávám,
je to čistá euforie,
zázračně to ve mně žije!

Když poprvé jsem lásku ucítila,
jako v říši divů jsem byla,
na ten okamžik nejde zapomenout
a já chci dál na té vlně plout.

Kdyby mi své srdce dala,
tak by nejlíp udělala,
protože ji mám moc rád
a za tím si budu stát.

Láska je tajemná,
nechce se odhalit,
samota příšerná
a nechce pryč jít.
Já si lásku zvolila
a vždy jediná byla,
která můj život naplnila,
bylo to, jako bych snila.

Co je v životě něžné,
to není zas tak běžné,
proto si vždy užívám,
když něžnou chvilku mám,
vlastně - si užíváme,
když něžnou chvilku máme!