Zamilované básničky

Chci být tvou nocí,
chci být tvým dnem,
ve dne tvou myšlenkou,
v noci tvým snem.

Každý večer do tmy dlouze koukám,
známou melodii si dokola tiše broukám.
Zanese mě ve snech o měsíc zpět,
v tu chvíli se přestane otáčet svět.
Před sebou vidím stále tutéž tvář.
Nepopírám to,
ač jsem dobrý lhář.
Nesmím ji vidět...
stýská se mi hrozně moc.
A tak jak na smilování čekám na každou další noc.
Pak opět se mi o ní bude zdát...
O to však bude těžší jí zase sbohem dát!
A tak až se ráno probudím...
začnu přemýšlet, kdo lásku mou mi dnes nahradí!

Když jsi blízko, tak se mi tají dech,
cítím, jak pěkně voníš,
všechno tvé trápení je jenom o lidech,
minulost nikdy nedohoníš.

Dnes za tebou nepřišla tvoje zlatovláska,
ani včera, ani před týdnem,
prý se s tebou rozešla plakátová kráska,
a mě přehlížíš každý den.

Kdybys jen tušil, jak já jí záviděla,
jen kdyby jsi mě chtěl,
najednou volá, že ti prý odpustila,
naděje je motýl, který mi právě uletěl.

Před milióny let
pánbůh stvořil svět
a od té doby
láska ho zdobí
jako nejkrásnější květ.

Láska je pouhé slovo,
ale nesmíš ho tak brát.
Láska je pocit v srdci toho,
kdo má Tě velmi rád.

Láska vždycky byla
tím, o čem jsem snila.
A tak to i dál je,
moje srdce miluje
a já jsem nejšťastnější,
život mám nejkrásnější.

Na lásce se mi nelíbí
jen to, jak mi chybí,
když ji zrovna nemám,
a tak pořád hledám,
a potom tu zas je
a svět ozařuje,
šťastné konce ráda mám,
hrozně si je užívám.

Láska je blahý cit,
který chceš mít
po celý život svůj,
držet se jí stůj co stůj.

Naše virtuální láska
není jen, můj milý, nějaká sázka,
je to to nejhezčí pohlazení po duši.
Je to naše něžné virtuální milování,
které nikdy nikdo neruší.
Tvá slova a tvá virtuální vyznání
mnoho neúspěchů a životních proher zahání.
Ač nám už dávno není dvacet let,
zdá se, že jsi mi až nyní otevřel oči,
kdo to nikdy nezkusil, neuvěří,
že se z té virtuální lásky až hlava točí.
Díky tobě zapomínám na to, co bylo,
a díky tobě mi z toho krátkého života
stále něco hezkého ještě zbylo.
Prožila jsem v životě dost zklámání i dost lásky,
ale musím ti říct, a bez nadsázky,
že to, co v naší lásce prožívám,
pro to opravdu přirovnání nemám.
Děkuji ti, že jsi tu pro mě a já pro tebe,
protože nyní si už nedovedu představit
vůbec život bez TEBE.

Miluji Tě moc a moc,
byli jsme jako den a noc,
to přece protiklady jsou,
a ty se vždy přitahujou.

Co teď stojí nám v cestě?
Proč nemáš rád mě ještě?
Proč přišla ta proklatá holka?
Proč nenašla si jiného kluka?

Teď se na tohle ptám,
a jen tiše vzpomínám,
jaké to všechno bylo,
jak se mi to líbilo.

Byl jsi to nejlepší v mém životě,
a já poznala lásku v momentě,
já myslela, že mne miluješ,
však byl to omyl a velká lež.

Pokračování básničky