Zamilované básničky

Jak v Jiříkově vidění
od té doby jsem,
co spatřil jsem to stvoření,
dívku jako sen.

Láska je jiný svět,
který jednou poznáte
a chcete ho vždy zpět,
jakmile ho už nemáte.

V mém srdci je jako v ráji
od té doby, co už zná ji
- tu pravou, která pro mě je,
hřeje, když člověk miluje.

Mému srdci chybí
druhá polovina,
ta, co se mi líbí,
a ne žádná jiná.

Sleduji vychládající tvou stopu
Jsem vlk a ty mou kořistí
Již hluboký hrob kopu
Tomu kdo dostal se na scestí

Žluté oči tam někde ve tmě
Vidím je směr je tajemství
Žene mě vášeň co je ve mně
Naprosto reálné šílenství

Jsem tak blízko že slyším tvůj dech
Plížím se tiše za tebou
Vidím tvůj stín na šedivých zdech
Přesto tě slyším za sebou

Dohnal jsem tě ale víc nedám
Z šelmy jsi udělala zoufalce
Temné noci tě opět předám
A své srdce ztratím ve válce

Světem chodím s jasným cílem,
toužím po stvoření milém,
které mě dokáže rozesmát
a pravou lásku mi dát.

Takovou lásku, o jaké sníme,
často v životě nespatříme.
Přesto stojí za to snít,
můžeme pak šťastnější být.

A už pospícháš spát?
nebo si budeme ještě chviličku psát???
Rád bych si popsal s tebou ještě pár stránek,
ale nechci, aby sis myslela,
že za tím vidím nějaký románek.

Jde mi jen o to, si psát
s kamarádkou,
kterou jsem kdysi měl
a s kterou jsem si rozuměl.
Byl bych rád, kdyby se to částečně vrátilo
a mé oko to tvé teď v sobotu spatřilo.

Popovídat si s tebou, co nového se událo,
kolik se nám toho v životě povedlo...
Vzpomínám na naše procházky,
byly to časy plné lásky.

Teď velmi rád již na to vzpomínám
a tu vzpomínku si užívám.
Anetko, přeji ti hodně štěstí v tvém životě.
Anetko, kamarádko, rád mám tě.

Každý den myslím jen
na ten den.

Co první byl
a můj život proměnil

Mé srdce od té proměny
patří nyní jen tobě,
jsem s tebou opravdu rád,
miluji jen tebe.

Tvůj překrásný úsměv
mé srdce otvírá
a mou mysl zaplétá.

Když jsem s tebou,
nedokážu myslet
a nic normálního vymyslet.

Jsem rád, že tě nyní mám
a nikdy tě už nikomu nedám.

Ty jsi má a já jsem tvůj,
na to stále pamatuj.

Jen si tak sedím a melodie si broukám,
jen si tak na tebe myslím
a spojit si nás dohromady v myšlenkách troufám.
Myslím na to, jaké by to asi bylo,
kdyby srdce mé a tvé se na chvilku propojilo.

Je troufalé toto ti psát,
když jsem jen kamarád...

Vím už dlouho, co chci,
a snad osud svede dobře cesty.
Složité je pro mě tyto sloky psát,
když nevím, jestli se nemusím bát.

Píši rád hezké věty,
nešetřím při tom ani s čerstvými květy.
Těžší je něco dalšího sem psát,
když nevím ani, na co se teď ptát.

Nemám tě náhodou
trošku tak víc než kamarád rád?