Zamilované básničky

Když se člověk zamiluje,
láska ho uvnitř naplňuje
a svět je kvetoucí zahrada,
kde žádná buňka nestrádá.

Na lásku sázím,
za hlavu házím
všechny pochybnosti,
smutku zamávám,
odteď přestávám
zabývat se minulostí.

Svět lásky je tajemný,
nikdo ho dokonale nezná,
ale taky je příjemný
a láska moc líbezná.

Láska pro mou mysl
v tomhle opojení
dává jedině smysl,
nic lepšího není.

Obmotal jsi mé srdce neviditelnou pavučinou
Avšak ty nejsi ten kdo mě do ní motá
To že nemohu z ní ven je jen mojí vinou
Já jsem ta kdo se k tobě stále poutá

Jsem chycená svými city jako moucha v síti
Snažím se dostat ven ale srdce nedovolí
Má touha navzdory nebezpečí s tebou býti
Vylétnout na svět mi má láska nepovolí

Na lásku není doklad,
je to životní poklad,
nejde ji specifikovat,
musíš prostě milovat.

Láska je slunce, co pálí i bolí,
láska je květina, co krásně voní.
Láska je pohoda, láska je smutek,
láska je motýl i dobrý skutek.

Na lásku moc nevěřím,
proto se vám svěřím,
že mě moc překvapila
- jak nádherná byla!

O lásce jsem vždy snil,
ona je můj životní cíl,
cokoliv bych za ni dal,
kéž by se zázrak stal...

Láskou zasažen,
bohem obdařen
tou nejkrásnější věcí,
víc už od života nechci.