Zamilované básničky

Klečíš na kolenou
- dá ti láska zelenou?
Nebo všechno skončí?
Srdci nikdo neporoučí...

Láska, to je modré z nebe,
když ji v srdci máš
a ten někdo miluje i tebe,
moc si život užíváš.

Lásku neskrývej,
je zázrak ji mít,
do očí se mu podívej
a začni žít.

Jaké já to štěstí mám,
když její srdce poslouchám,
jak láskou ke mně bije,
ona jen pro mě žije.

Láska v každém balení
je šťastné znamení
a když je navíc pravá,
tak se božskou stává.

Velké štěstí prožívám,
jednu dívku totiž znám
a ta můj život naplňuje,
řekla mi, že mě miluje.

Měla mě ráda,
a já to nevěděl,
jinak než kamaráda,
přesně to jsem chtěl,
ale osud nám v cestě stál
a všechno je pryč,
ani jsem se nenadál,
ulétl nám míč.

Polibky horoucí,
k objímání vedoucí,
něžné doteky těla,
jak moc bych chtěla
být navždy při něm,
snad lásku vyhrajem.

Být zahradníkem, přines bych Ti růži,
být učitelem, nepustím Tě ze školy,
být bleškou, zkoumal bych Tvou kůži,
všechny Tvé kopce i houštiny v údolí.

Být kadeřníkem, čechral bych Tvé vlásky,
být nocí, žárlil bych i na Tvůj den,
být drakem, sežral bych Tě z lásky,
i s maminkou, co nepustí Tě ven.

Být zas Tvým dětským spolužákem,
já přál bych si dnes po létech,
co ujelo mi s tím zmeškaným vlakem,
už nepřivolám, Tvé rty a Tvůj dech.

Nesmělý a tajný ctitel, hloupý,
byl jsem a jsem i dosud,
na pohled do Tvých očí já byl skoupý,
tak tomu chtěl ten smutný osud.

Jak rád bych byl,
kdybych jen nesnil
a potkal lásku pravou,
prošel nebeskou branou.