Vyhledávání v básničkách: Chybíš mi

Chybíš mi čím dál více,
a nechci, aby zhasly mé svíce.
Proč se ode mě vzdaluješ,
když mě ani nevyslechneš?
Proč mně naslouchat neumíš,
a to, co slíbíš, porušíš?
Chybíš víc, než si myslíš,
ale ty se nad tím málokdy zamyslíš.

Chodil jsem s tebou krátkou dobu,
udělal jsem si asi ostudu.
Chtěl jsem, abys byla šťastná,
bohužel jsi ze mě nešťastná.
Po pár tejdnech rozchod nastal,
páč já to mojí chybou pos*al.
Až potom došlo mi,
že jsi pro mě vším a chybíš mi.
Chtěl bych ti říct jen,
myslím na tebe každý den.

Jak scházíš mi, můj milý,
já sama jen tu jsem.
Chybíš mi každou chvíli,
snad nebyl to jen sen?

Když jsme se spolu smáli,
chodili spolu ven
a pak se milovali.
Snad nebyl to jen sen?

To, co chci v tuto chvíli,
snad každý chtěl by jen.
Být zase se svým milým
a ať to není sen!

Chybíš mi, už strašně moc,
myslím na Tebe každičkou noc.
V posteli mám místo, místo, které je tvé,
volné, dokud nepřijdeš, zůstane.

A teď k srdci, k tomu orgánu,
co někdy dostane velkou ránu.
To srdce patří jenom Tobě,
ale někdy je mu i „blbě”.

To když cítí, jak se hádáme,
kvůli blbostem, který si pak stejně vyříkáme.
Vím, moje žárlivost je veliká,
ale to srdce pro Tebe jen bouchá.

Tímto se Ti chci omluvit,
za každý blbosti, který někdy musím řešit.
Za ty hádky a řeči,
až někdy srdce je v bolestivé křeči.

Miluji Tě, jsi pro mě vším. ♥

Plné nebe mráčků,
a ty mi tu chybíš, Miláčku,
chybí mi tvé objetí,
chybí mi tvé náruče zajetí,
chybí mi tvých očí zář,
chybí mi, jak se s nimi na mě podíváš,
chybí mi doteky tvých rtů,
chybí mi, jak líbáš, když jsem tu.
Chybí mi tvoje přítomnost,
chybí mi toho hodně a už říkám dost.
Chtěl bych tě tu mít vedle sebe
a říct ti do očí, že miluji jen tebe!

Bolí mě srdce,
žít se mi nechce...
láska mě opustila...
nebo snad ani nebyla?
Svět je složitý,
a snad já i ty
v jiný dimenzi
jsme pořád my.
Jsem z toho zmatená,
pláč konce nemá...
kde jen jsi?
Chybíš mi :-(

Odešla jsi, a neřekla mi sbohem,
odešla jsi a já to nečekala,
né tak rychle a tak brzy.
Je mi smutno, chybíš mi.
Mladý život jsi měla,
a já se ptám, proč zrovna ty.
Poznala jsi lásku, štěstí, i slunce,
ale nepoznala jsi štěstí a tento celý svět,
který je plný možností, plný krásy,
ale taky plný zklamání a nenávisti.
Jsi tam, na krásném obláčku
a hlídá tě anděl,
anděl ten, který mi dává útěchu,
že jsi tam s ním, že ten tvůj život je lepší.
Ale nevíš, jak moc mi ty a tady chybíš, zlatíčko,
které mě opustilo, a které mi bylo nadevším,
sestra má.

Stýská se mi, chci Tě obejmout
a nikdy Tě z náruče nepustit,
protože Ty jsi moje rodina,
kterou nechci opustit...

Jsi můj celý svět,
polibků dám Ti víc jak pět...
Dám Ti jich tolik, kolik je na nebi hvězd...

Když se bojím, tak v ozvěnách slýchám Tvůj hlas,
a proto chci se bát, protože ho uslyším zas...

Ve svitu slunce vidím záři Tvých očí
a hlava se mi láskou točí,
protože když se cítím sama a opuštěná,
pouhá chvíle ticha je rozpuštěná
v naději, že mám Tebe...
S tebou můžu vidět i nebe...

Mám Tebe, tu osobu moji nejdražší
a nikdo mě nestraší,
že nebudem spolu...
Já vždycky budu s mým Princem,
klidně i na severním pólu...

Do konce života budu Tě milovat
a svoje srdce chci Ti s láskou dát,
pouhou odpověď, zda ho přijmeš, musím znát...
Mám strach, doba je dlouhá...
Strach mění se v prach,
až nastane ta chvíle pouhá,
kdy budu Tě držet v náručí,
všechno se roztočí
a budem spolu už napořád...
To přísahám...

Už zavři oči, ať v klidu spíš
a jen o nás dvou sladce sníš...
Miluju Tě strašně MOC
+ mám Tě ráda, dobrou noc...
Tvá Víla...

Otáčím se k tobě jako slunečnice za sluncem,
protože jedině ty jsi mým vysněným snem,
tak jako by bylo sluníčko bez nebe,
tak já se cítím bez tebe.
Chybíš mi stále, čím dál víc,
když se mnou nejsi, je mi na nic
a chtěl bych tě držet v náručí,
jedině tam se cítím v bezpečí ;)

Rozkvetlá konvalinko, květinko v lesní zahrádce,
když říkáš mi Pavlínku, zní to tak líbezně, tak sladce.
Srdíčka nám buší divoce a utišit se nedají
a naše roztoužené dušičky se v širém světě hledají.

Miluji tě, miláčku, lásko, proč skrývat své pocity,
chybíš mi a cítím se jak hrnek kávy vypitý.
Chci tě milovat a líbat jen tak v Evině rouše,
ale něco mě hryže, něco mě krutě kouše.

Hryže a kouše mě mé vlastní svědomí,
co to je za pocit, to se nikdo nedoví.
Milovat tě něžně v lesních houštinách,
cosi mně však svazuje tělo, je to snad strach.

Strach z nového, strach z neprobádaného světa,
miluj mě, to byla tvoje nejkrásnější věta.
Žár lásky hřeje a pálí čím dál víc,
a já bych ti chtěl tolik krásných slov říct.

Slova plná lásky, něžných a čistých citů,
chci ti je stále opakovat, od soumraku do úsvitu.
Miluji tě, lásko, to nejsou slova planá,
ta slova jsem ti říkal, když jsi ještě byla panna.

Chci cítit tvůj dech a něžnost tvých doteků,
to je vše, odcházím a je mi do breku.