Vtipné básničky

Do roka a do dne
Lomikar si prdne,
Lomikarku šokuje
a s Kozinou skoncuje.

Lešení kol kolem celého domu
uřízli důvodně několik stromů

sleduju na trubkách prdící ptáky
Vietnamci pouští si z cédéček fláky

jsem barbar v této hudební kultuře
zábava jejich se rovná mé tortuře

couraj tu balonem a zpívaj kraviny
kdyby mi raději přinesli noviny

vydržim hodně, i to jejich pění
hlavně, že budeme zateplení

Skákal pes přes pole
a byl fakt vzteklý,
měl totiž fazole
a trápily ho větry.

Letěl kolem kos
a měl toho dost,
sotva křídly kroutil
a už se celý hroutil.

To vám bylo lamentů,
prý že je ze zvířamentu
a celý den tvrdě pracoval,
úplatky bral, dorty se ládoval.

Ťapou malé ploštice,
do vesničky Hoštice.
Slunce, seno je už vítá,
Jahody i Erotika.

Pozdravily malou Božku,
taky režiséra Trošku,
Kameňák to vůbec není,
je to „chlapík” oblíbený.

Bere život s humorem,
co dostane „nás do kolen”.
Jeho žánr, je tak lidský,
pobaví nás skvěle vždycky.

A tak došly ploštice
do vesničky Hoštice
a plné dojmů, srandy k tomu,
spokojeně ťapou domů.

Dnes jsem přišel do obchodu,
měl jsem zajít do šenku!
Koupil jsem zkaženou vodu
a plesnivou tlačenku.

Mlíko žluklý, plíseň v sýru,
to byl ale těžkej hnus!
Salám ztuchlý, ztrácím sílu
a dobíhám autobus.

V tašce byla - ale díra,
jídlo leží na zemi,
plíseň odpadla ze sýra,
tohle všechno zdá se mi!

Zmaten štípám rudé líce,
už tam nikdy nevkročím!
Nevrátím se nikdy více,
raděj z cesty odbočím.

Místo cesty do obchodu,
jdu na oběd k Čertovi,
dám si pivko, žádnou vodu
- a nákup je hotový!

Skočila na mě blecha,
říkám jí, ať mě nechá,
nebudu za maníka,
mít dalšího nájemníka.

Měkké, vlhké, plné šťávy,
ochutnávat mě TO baví.
Navrch jemné ochlupení,
odstranit ho problém není.

Copak je to? Kdo se diví?
Rozkrojil jsem právě KIWI.

Plání se blíží sedm hrobaříků,
tam něco páchne - až jeden zastaví.
Sežral prý už pěknou dávku nebožtíků.
Ten brouček, co má modrý voči laskavý.

Heja, heja, hou, dlouhá bude cesta,
sedm hrobaříků a jedna ponrava.
Heja, heja, hou, už rozpadla se vesta,
pod ní se skrývá výživná potrava.

Vím, že se víko už nikdy neodklopí,
broučci tam dole maj krky hladový,
nebožtík v rakvi se asi těžko vzchopí
a co z něj zbude, se už nikdo nedoví.

Heja, heja, hou, dlouhá bude cesta,
sedm hrobaříků a jedna ponrava.
Heja, heja, hou, už rozpadla se vesta,
pod ní se skrývá výživná potrava.

„Teď! TEĎ zrovna tu byl!!”
Hlásí úřad patentový:

„Prakticky a úsporně
- funguje ten váš gril.”
„Bohužel však - ani tento
nápad - opět není nový!”

Jára Cimrman
- vymýšlí, co stačí jeho dech,
ten český Superman
je prostě geniální Čech.

Sestavil Telefon,
„Járovku”, hromosvod,
paměť má jako slon,
i když mu sláma čouhá z bot.

Nepředčí ho Edison,
ani geniální Bell,
je umělec a velký vzor,
co vždy „pod čepicí měl”.

Nápadů a dílek
- má plnou nůši,
je génius i poetický snílek
s jemnou uměleckou duší.

A s tímto geniálním talentem
se pyšní celé Čechy.
i když neuspěl s žádným patentem,
přesto nápadů měl plné „měchy”.