Smutné básničky

Moje srdce krájí,
ono jenom zná ji,
nechce si připustit,
že ji musí opustit.

Láska je v jeho srdci host,
schází mu všechna upřímnost,
horšího člověka nemůžete znát,
než když lže, že vás má rád.

Každý bude mít jednou dosti
jsme na světě jenom hosti
z každého zbude jenom popel
nebo v zemi kosti.

Láska se mým hrobem stává,
měla jsem já tolik ráda,
ale on mě opustil,
rychle ubývá mi sil...

Uvízla jsem v pasti,
láska je součástí
celé mojí bytosti,
ale do sytosti
nemůžu si jí užít,
nejde bez něj být.

V srdci ho stále nosím,
chmurné myšlenky kosím,
snad se mi ozve konečně
a bude na světě báječně.

Hodím po tobě kamenem,
spálím tě mocným plamenem,
ale stejně tě nezničím,
protože bez tebe jsem ničím.

Dělají se mi vrásky,
to bude asi z lásky,
z rukou se mi vymyká,
dávno už mi netyká...

Svět, který si vysnila,
vlastní chybou zahubila.
Rozchod.
Každý ví to,
moc bolí to.
Odchod
ze scény,
láska už není.

Mami, to jsi ty, díky který žiju,
to budeš ty, na kterou se směju.
Mami, prosím neopouštěj moji zemi,
nebuď sama beze mě na nebi.
Prosím nedělej to,
vždyť já bez tebe nemůžu žít, proto.
Mami, nééé, proč jsi to udělala,
vždyť já tě ráda měla,
a pořád tebe ráda mám.
Mami, měj se dobře v nebi
a koukej se pořád na naši zemi.