Smutné básničky

Můj život je velká poušť,
štěstí v dáli láká,
avšak osud stiskne spoušť
a beznaděj kolem cáká.

Láska zašla daleko,
nechala mě na měkko,
dál už prostě nemůžu,
ale nějak to přemůžu!

Kdo věřil na lásku,
neodpustil si otázku,
kam se náhle vytratila,
když tu ještě teď byla...

Miluji a těžké je
po světě chodit dál,
když už není naděje,
že by mi srdce dal...

Tenhle pokus nevyšel,
šťastný konec nepřišel,
mému srdci vládne dál
samota, jsem její král.

Láska se mnou zametá...
A co třeba támhleta?
Krásná, milá od pohledu,
oslovit ji však nedovedu!

Na pohled nádherná a krásně voní
tak natáhneš ruku a zatoužíš po ní
jsou jich tu tisíce ale ty je nevnímáš
jelikož jenom tuhle uchovanou v mysli máš

Tvá touha nutí tě vlastnit tu krásu
vidíš v ní ze své samoty spásu
prudká bolest a krůpěje krve
však ty po ní toužíš stále jak prve

Nutí tě znovu a znovu riskovat zranění
pak možná pochopíš že se nic nezmění
pochopíš že každá růže své trny mívá
a že láska se někdy za velkou bolestí skrývá

Pro některé lidi nikdy nebude dost slz
Aby vyjádřili jaká bolest ti zůstala v srdci
Ta samota prázdného místa co prorůstá tě skrz
Byli nám vzati my jme zůstali jen svědci
Abychom dosvědčili že uhasl život co měl smysl
Smutek naplní naše srdce duši i mysl
Rozloučit se nechat svou milovanou osobu jít
Smrt je skutečnost se kterou se musíme naučit žít

Láska volá o pomoc,
bylo na ni toho moc,
snad ji někdo uslyší
a její bol utiší,
aby mohla začít znovu žít
a třeba někdy šťastná být.

Na vteřinu pouhou
zahořel jsem touhou,
pak vše pominulo,
štěstí mě minulo.