Smutné básničky

I když jsem si slíbila,
že rozbrečet se nenechám,
samota mě polila,
pro kapesník spěchám.

Láska bolí, v srdci ji nosíš,
vzpomínku nádhernou stále jen sníš,
přichází s ozvěnou, ta slova slyšíš,
tiše šeptá, svou modlitbou prosíš.

Srdce bolí, to oči pláčou,
slzy na řasách, jako démant se lesknou,
paprskem slunečním, doteky už nehřejou,
smutek zůstal, ten přichází se samotou.

Duše bolí, už nemá svoji zář,
Slunce zapadlo, to odešla tvář,
ztratila se za obzor a máš jen snář,
touhu, co prosí, poklekáš před oltář.

Lásko, jenž jsi v srdcích,
ctíme tě v polibcích,
tak jako ty, ve svých dotecích,
dáváš touhu do srdcí hořících.

Pokračování básničky

Rozbrečet se nedám kdečím,
ale teďka jenom brečím,
ztratila jsem totiž milého
a přišla o kus srdce svého.

Ztratila jsem svoji lásku,
štěstí viselo na provázku
a ten se teď přetrhl
a můj svět zavrhl.

Odešel jsi, kde jen jsi?
Byl jsi pro mě vždy jen ty...
Tuhle ztrátu nejde oplakat,
navždy tě budu v srdci milovat.

Přemýšlím nad kdečím,
když tak sama brečím,
ale hlavně nad ním,
i když tím čas marním...

S láskou v srdci přichází
ten, kterému nic neschází,
však pak se ona vzdálila
a jeho srdce těžce ranila,
on postavil se sice na nohy,
ale nikdy už nebyl takový.

Cítím se tak,
že ten tlak,
co v srdci cítím,
brzy se nad škálu dostane
a potom být přestane
slučitelný s žitím...

Smutná jsem a smutná budu,
žila jsem pořád jen v bludu,
teď se mi oči otevřely
a v plném zlu ho uviděly.

Smutek moje srdce tíží,
hořký konec už se blíží,
zítra ti dám naposled sbohem,
už nikdy nepotkáme se za rohem.