Různé básničky o lidech a vztazích

Citům průchod dávám,
svému štěstí mávám,
konečně vím,
že už nesním,
je to skutečnost,
mám hroznou radost.

Vždy jen pro ni žil,
neměl jiný cíl,
ona mu stačila...
Tak proč opustila
toho věčného snílka?
Nebyla to náhodou mýlka?

Pocity se ve mně mísí,
kdo mou lásku vzkřísí?
Existuje vůbec takový,
který mi dá svět nový?

Když se člověk zamiluje,
hodně druhému obětuje,
ale obětovat celého sebe,
z toho nevznikne nebe.
Jeden si musí druhého vážit
a vyjít mu vstříc se snažit,
jinak vztah dlouho nevydrží
a milenci krutou ránu utrží.

Bože, měla bych přání,
ráda bych potkala muže,
který vždy ženu brání
a ublížit jí nemůže.

Pocit úplného naplnění je vzácný
a taky neuvěřitelně krásný.
Jsem ráda, že se mi to přihodilo
a to kouzelné teplo mě zalilo.

City, které v srdci máme,
velmi často schováváme.
Ale ony musí ven,
aby mohl být sen!

Říkáš že tě nemiluje jak to můžeš vědět
Že jsem tajemná a k sobě tě nepouštím
Že tě nechávám často bezradného sedět
Že tě svévolně a bez výčitek opouštím
Tolik toho říkáš a tak málo posloucháš
Až jednou přestaneš tak snad pochopíš
Že moje všechno ty už dávno máš
A už nikdy se na mě neosopíš

Až jednou budete mít zdání,
že váš vztah upadá,
podělte se o svá přání,
zvedne se vám nálada.

Ji jedinou jsem miloval,
o náš vztah se strachoval,
že nevydrží věčně.
Ale to jsem se mýlil,
osud mě štěstím polil,
je nám pořád báječně.