Různé básničky o lidech a vztazích

Slunce zahřeje,
Měsíc zastudí,
láska ohřeje,
zrada zabolí.

Až tě opustí všechno, čemus víru dala,
až tě opustí ten, kterého jsi milovala.
Až namísto růží, trní bude růst,
nauč se odpoustět,
protože vítězem není ten, kdo zvítězil,
ale ten, kdo miloval, zrazen byl
a přece ODPUSTIL!!!

Polštář rosou podnapilý
dozní tónem zvědavým
mim/o/jiné za sklem čirým
jiskra, plamen, pěna, dým
Pierot a Madame Curie
láska tempem bezhlavým
do mramoru nechám vyrýt
smutný povzdech: „Déjà vu...”

Obdivuji jeho zápal,
jak se po mně sápal,
ale musím říci,
že je na palici.

Velký je širý svět,
kdo se jednou ztratí,
těžko hledá cestu zpět,
však blízkými bohatí
nemusí z toho dělat vědu,
mají v nich skvělou nápovědu.

Každý ve svém srdci máme
city, které schováváme,
ale ony chtějí ven,
stačí je pustit jen.

Sluneční záře
svítí jim do tváře,
vítr je bičuje,
kéž osud se nad nimi smiluje,
kéž své místo na světě najdou,
kéž smutky v jejich duších zajdou,
kéž najdou svého pána,
kéž milost jim bude dána,
kéž sami už nikdy nezůstanou,
kéž tiše před svými domovy stanou,
kéž řeknou samotě na shledanou!
NA SHLEDANOU!!!

Je krásné být na světě,
když člověk není sám.
Vždy potřebuješ někoho,
abys postavil stan!

Pokud si říkáš, že nikoho vedle sebe nemáš,
určitě se jen špatně díváš...
Zkus otevřít oči,
a zeptat se pouze KDO JSI?!

Milovaný hlas ti odpoví,
až tě z toho hlava rozbolí!
Ne, není to tvůj kluk, kterého máš velmi ráda!
Je to nejmilejší člověk - a to - MÁMA!!!

Vždyť to je ta osoba,
které bychom měli z ruky zobat!
Dala ti ten nejcennější dar,
podívat se na svůj svět, na svůj kraj!

To ona nám dala možnost žít,
a za svými sny si jít...
Važte si své mámy,
zástupy lidí to dokázaly!

Nikdo si neuvědomuje, co je to, být sám,
a mezi ty sobce patří i mé já!
Jednou až bude potřebovat pomoct nebo poradit,
chtěla bych jí říct, že se má na koho obrátit!

Nikdy nedovolím, aby moje máma,
byla ještě někdy na světě na něco sama!
Všechnu lásku a starost,
jí vynahradím v jednu radost!

Jen se bojím, abych to někdy dokázala...
A moji mámu už po několikáté nezklamala!!!

Hlupáci se rychle množí,
nevědomost je totiž boží.

Pod mostem pšenka nekvete,
tak co se tam, hoši, povalujete,
koukejte se vydat do práce,
tam bude mnohem větší legrace.