Nechutné básničky

Heč, na Karlštejně jsem byla.
Ale nejkrásnější kapli jsem stejně neviděla,
protože jsem se u konce málem poblila.
Než jsem si to uvědomila,
tak jsem vzápětí omdlela.

Mámo, táto, průser tu je,
záchod zase nesplachuje.
Jakpak já si poradím,
kam se asi vykadím?

Mámo, táto, už to mám!
Už vím, jak to udělám.
Na židli si vylezu,
vykadím se do dřezu.

S lejnem v dřezu nelze žít,
musí se ňák rozložit,
vždyť jsem chemik, žádnej vůl,
zkusím na to nejdřív sůl.

Nejde mi to, mámo, táto
- je tam pořád stejné bláto.
Musím zkusit látku jinou,
poleju to kyselinou!

Už to mizí jako mraky,
hovno je pryč! A dřez taky!

Krtek mi dnes říkal,
že našel výkal,
spad mu přímo do krtiny,
z nebe prý prší laskominy...

Já jsem malý mraveneček,
vylezu si na kopeček,
rozepnu si poklopeček.
Já jsem rád, já jsem rád,
že se můžu vyčůrat!