Žiju

Utopen jsem a žízní hynu
Zaplaven vodou nevím kudy kam
Ztratil jsem se a hledám vinu
Co náboj by dala povídkám

Já utopen jsem a strach mi krev vaří
V kesonu zůstal jsem utopen
Růžence zbytečné mám ve své tváři
Co nemohou dovnitř ani ven

Utopen jsem však verše tepu
Do kamenů co přetrvají věky
Jdu sám třebas poslepu
Nacházím naše podzemní řeky

S růží na tváři co s jednou ze záhad
Mé srdce zazáří není čeho se bát