Černý humor

Asi se zapíchnu, jsem tak smutná,
naposled nadýchnu - je to všem putna.
Nožíček vezmu, snad se mi uleví,
říznu se do ručky... hm, asi do levý.

Trošku to bolí, je mi to jedno,
bouchni mě holí, ty stará bedno!
Jen tam tak koukáš, tik v oku máš,
že zmiznu, doufáš, teď už mě znáš...

Na diskotéce v Ládví
praštili mě lahví.
Byla to láhev šampusu.
Praštili mě do skusu.
Teď mám všechny zuby
vypadaný z huby.

Skočil bungee ze skály,
před tím vypil láhev rumu.
Že byl ale ožralý,
nepřivázal k sobě gumu.

Do zásuvky elektrické
strkal prsty Marek,
ztmavla barva kůže lidské,
teď je z Marka škvarek.

Plavala husička po Dunaji,
cikáni na ni naskákali...
Na břehu u ohně hudba je hlasitá,
bodejť by ne - je večeře masitá.

Až mi bude tak sto deset,
přijde Bůh a zmáčkne RESET.

Přišel domů z hospody
s natrženým uchem,
krev kapala na schody,
nůž mu lezl břichem.

Tahá šňůrku, tahá druhou,
vzápětí se míjí s duhou.
Vzduch mu kolem uší sviští.
Nebude už seskok příští.

Na myslivce u posedu
čekala jsem včera,
v tom mi hlavou proletěla
olověná střela.

Nerad bych vás, lidi, strašil.
To se přece nedělá.
V Temelíně dnes se splašil
jeden atom docela.
Unikl nám z reaktoru,
velký jako houska.
Buďte ale všichni klidní,
letěl hnedka do Rakouska.