Černý humor

Malý ptáček
jarabáček
našel sáček
a zobáček
do něj dal
a nevyndal
ho už, chudáček,
nebožáček,
teď má fráček
a zní umíráček.

Po přechodu pro chodce
šine se starý důchodce,
nohy mu už neslouží,
asi se tam usouží.
Řidič, co Tatře velí,
tomu se ho zželí,
před přechodem přidá plyn,
dědu vítá Otec i Syn.

Malý krteček
hledal domeček,
měl malá očička,
zakousla ho kočička,
z domečku byl hrobeček.

Jedna malá veverka
byla známá čiperka,
prolezla každý strom,
až do ní bacil hrom,
a skončila, frajerka.

Pořídil si šneček
nový domeček,
potkal malou Janičku
a z domečku má kůlničku,
může teď jenom brečet.

Jedna malá žížala
v dešti se ven vydala,
ale přišlo sucho
a že byla ucho,
na cestě tam zařvala.

Kočka leze dírou,
pes oknem,
Pepík smrdí sírou,
nezcvoknem.

Hořelo, hořelo,
zmokli jsme,
málo nechybělo,
zmlkli jsme.

Pepík našel sirky zajisté.

Skákal pes
přes pařez,
brkl o něj nohou,
celou si ji zlámal
a ještě se chlámal,
že má sádru novou.

1/4 roku na blázinci žil,
1/4 roku býval tam hodný,
1/4 roku Zeldox večer pil,
rysy mu ve tváři stuhly,
1/4 roku byl kamenná tvář
a ani náznak úsměvu.
I když pak přišla slunce zář,
jemu nebylo do zpěvu.
1/4 roku chodil jak mrtvola,
nechal na sobě štípat kůly,
čekal, že někdo mu zavolá,
aby posílil jeho vůli.
Leč nestalo se tak,
1/4 roku uběhlo jak nic.
Dávno mu totiž ujel vlak.
Co k tomu ještě dodat víc.

Medvěd nešika
po lese utíká,
zakop o kámen.
Jak se zvedal,
o větev si dal,
je s ním ámen.