Básničky o zvířatech a přírodě - různé

Poslední svíčka zhasíná,
podzimní krajina usíná,
oblohu halí temné mraky,
pestré listy oblékly fraky,
studený vítr do toho ticha hlučí,
melodií tesknou se s létem loučí.

Jdu přírodou, slunce svítí,
sám se sebou, sám v přírodě, teď mohu býti.
Mám tyhle procházky rád,
tady v přírodě, nemělo by se mně nic stát.
Poslouchám zpěv ptačí,
má duše a tvář se nemračí,
i tohle je pocit štěstí, to mně stačí.

V dálce vidím srnky, celé stádečko,
tady v přírodě, je moje místečko.
Tady v přírodě je mi skvěle,
to potom v trávě si člověk ustele.
Ležím v trávě, nade mnou obloha jasná,
přece jen v životě, je chvíle krásná.
Tady v přírodě je mně dobře,
slunko svítí a obloha kvete modře.
Ležím v trávě a mohu zpívat,
nechce se mi spát, nemusím zívat.

Pokračování básničky

Oženil se mraveneček, vzal si ženu mušku,
posadil ji na lavičku, dal jí cucat hrušku.
Postavil ji podle vrby, aby pěkně stála,
dal jí housle do ručičky, aby si tam hrála.

Léto je definitivně pryč,
vítr krutý jak bič
opřel se do prvních listů,
dokonává podzimní očistu.

Venku vítr pofukuje,
příroda se připravuje
na příchod mrazovlády,
ač zprvu se tvářil mile,
teď v plné síle
podzim je tady.

Usmívá se sluníčko,
ač mlha je maličko,
dnes je to jeho den
a bude jak krásný sen.

V černých lesích plných běsu,
pobíhá tu šmouha děsu.
Srst temná jak samotná noc,
oči však volají o pomoc.
Je to samotář, jak má být,
však chybí mu smečka, nemá s kým výt.
Pro záchranu její opustit ji musel,
aby lovec po vlčících nešel.
Lovce střásl až mimo svůj les,
teď neví, kde je, a přepadl ho stres.
Čerstvý sníh zavál všechny jeho stopy
a chladný vzduch zmátl všechny pachy.
Toulá se lesem dál a dál, začíná hlad mít,
ale počkat, něco začíná se dít.
Zvedne hlavu, zavětří,
oklepe se, zavrčí,
náhle se rozběhne světlu vstříc,
a vidí ovečku u betléma spíc.
Co mu zbývá, když má hlad,
rozhodl se riskovat.
Běží, běží, to to klouže,
ovci chytí, kouše, rdouše.
Najednou štípnutí v tlapce cítí
a náhle ležící a spící,
jede bůhví kam k lesu,
opět plného běsu.
Vlka totiž znali hodní lidé, co tenkrát našli ho,
čip mu dali a do lesa vesele vsadili ho.
Pokřtili ho Blacklucky, protože měl štěstí,
a doufali, že už ho víckrát nepotkají v blízkosti lidí.
Teď je Blacklucky opět se svou smečkou,
a je šťastný, že se i znova potkal se slečnou,
co tenkrát mu zachránila život,
však udělala to znova
a on navždy si ji bude pamatovat
jako záchranu svou statečnou.
Tak běhá si vlček šťastně už po svém lese
a každý lovec, co tam vleze, ošklivě si to odnese.

Léto nejvíc rádi máme,
venku si ho užíváme,
všechno možné hrajeme,
u toho se smějeme,
nesmí chybět taky voda
a zmrzlinová lahoda,
je to prostě období,
které náš rok ozdobí.

Venku je horké počasí,
že jeden vypustí duši asi,
už aby se obloha zatáhla,
zchladila se země vyprahlá.

Sluníčko hřeje,
co si kdo přeje,
prázdniny splní.
K moři se těšíme,
co dělat tam, víme,
i ten pes vrní.