Básničky o zvířatech a přírodě

Sluníčko nesvítilo,
ale pak se vyčasilo
a nastal nádherný den,
dobré věci se děly jen.

Venku je tak i tak,
sluníčko střídá mrak,
chvíli je sucho, chvíli prší
a bouřka blesky jen srší.

Naše malá kočička
má roztomilá očička,
když si s ní hrajeme,
tak je pozorujeme.

Naše Země bohatá
na rostliny a zvířata
bezpochyby je,
každý je miluje.

Až měsíc sestoupí níž,
opravdový zázrak uvidíš,
moře stříbrem zářit bude
a magické světlo pronikne všude.

Chtěla bych být kapka vody,
s ostatními mít závody,
kdo do moře dopluje,
jak se pak kapka raduje...

Na přírodě se mi líbí,
že tam vůbec nic nechybí.
Vše na svém místě je,
proto mi tak vyhovuje.

Příroda je rozmanitá,
zahalená tajemstvím,
chci být voda pramenitá,
o její cestě sním.

Dostal jsi se ke mně náhodou
Utekl jsi a já si tě nechala
Čí jsi byl předtím bylo záhadou
Že jsi mého ex bych nehádala

Dala jsem ti volnost běhal jsi ven
Mnohokrát jsi se vrátil potlučený
Ale žil jsi si svůj divoký sen
Kde můj dohled byl nad tebou vyloučený

Vždycky jsi se ze všeho dostal
Ať to bylo cokoliv vždy jsi vyhrál
Nehledě na to zda jsi na nohou přistál
Moc rád jsi si se vším hrál

Do tvých uší jsem šeptala tajemství
Tvůj kožíšek vsakoval moje slzy
Vzniklo mezi námi přátelství
Které však skončilo tragicky brzy

Pokračování básničky

Černá tma zahalila tvůj kožíšek
Byl jsi tak malé nevinné kotě
Divočinu pozoroval jsi z výšek
A mňoukal svou árii o životě

Měli jsme tě rádi, všude jsi se pletl
Černý jak uhel a přítulný
Pak jednou jeden z nás se spletl
Ty jsi utekl a stal se potulný

Hledali jsme tě, ale po tobě se slehla zem
Svět spolkl nevinnou kočičí duši
Stále tě volám a chodím ven
Ale nikde nevidím tvůj zahnutý ocas a uši

Je už to dlouho a ty už tady nejsi
Nemohl jsi přežít sám
Jediné, co mi zbylo, je fotka, kde jsi
To je vše, co po tobě mám