Básničky o životě a světě - různé

Krásný je svět,
když dvacet je ti let,
hned vrátil bys to zpět,
když jsi starý kmet.

Však vzpomínky hřejí
a ty časy vracejí,
tvá ústa se smějí,
neztrácíš naději.

Po nebi letí kometa,
koukej, je to támhleta,
jakou radost mám,
kometa s jasným ocasem,
stočila se za hlasem
a přilétne k nám.

Krásné jsou hvězdy
na obloze noční,
krásný je měsíc
v době půlnoční,
černá tma tady,
černá tma tam,
já prostě noc
moc ráda mám.

Slzy. Slzy. Slzy.
Kdy uschnou?
Skončí brzy?
Proč brečím,
pláču
bez přestání,
když do myšlenek
vkrádá se mi
vzpomínání?
Když není už,
co bylo dříve,
všechno je
nové, jiné.
Minulost
s přítomností
najednou se
kříží,
s tou náhlou
proměnou
těžko se smířím.

Slyšíš? Písně kokrhání...
Cítíš? Vůně dlouho za ní...
Víříš? Kolem spadlé listí...
A v zatáčce Ti kola piští...

Dnes pod oknem? Na parkovišti?
Jak o závod? Malé děvče sviští!!
Koloběžku vytuněnou...
Šálu čímsi provoněnou...

Mezi auty závodiště?
Nenašlo to děvče hřiště?

Možná někdy... někde i u VÁS příště...
Než vyrostou... ZAS jen další parkoviště...
Tak vzpomeňte SI!
I na TY malé sviště!!!
Že jim stále chybí...
A nebo to snad... AŽ zase PŘÍŠTĚ...
(Až se bude psát rok 2006)

Černá kočka přes cestu
vyplašila mi nevěstu,
byl třináctého pátek,
největší smůly svátek.
Já však dobře vím,
že to nakonec prolomím,
a držím palce i vám,
ať nikdo není sám.

Vzpomínky jsou trvalejší
nežli květy nejkrásnější,
květy uschnou, uvadnou,
vzpomínky však zůstanou.

Kdybych byl dívka... tak co povím Vám?

Kdybych byl... byla bych asi kapitán!

Snad roztáhla bych křídla jako pták...
A vylétla se vznášet... až do oblak...
A pak třeba... plula si ve své bílé lodi...
A... zpívala všem... co sem chodí...
I... kreslila bych křídly na obloze...
A... těšila se... na z růží lože...

Tak MOC... bych chtěla být... tím kapitánem...
A vyplouvat za Sluncem... s každým ránem...
Vzduchem či širým oceánem...

Ale mám... jen křídla motýlí...
Co jen se vznáší na chvíli...
Kdybych byl... však hezká dívka...
Tak bych voněl jako kytka...
Pak na tu vůni... VÁS všechny vábil...
A trny taky trošku trápil...

Jenže... :-)) ... Jsem fialový motýl...
Co fantazii... ZAS... jen těžko zkrotil...

Den se krátí, mění se čas,
Vánoce tu jsou za chvíli zas,
adventní trhy, punč a sníh,
přichází zima a s ní smích
dětí okolo sáňkujících.

Miliony drobných kapek mžilo...
Až nás - to dost zaskočilo...
Voda - živel - vítězí...
Když vyběhl jsem - ze dveří.

Přes kaluže - dítka skáčou...
Slunečnice - ty jen pláčou...
Jenom žabky - se dnes smějí...
Vodníci - jim rozumějí...

Proč kapalo mi dneska z šosu?
Když miluji jen - ranní rosu!
Na lehko - si stále lítám...
Nejspíš rýmu - za nos chytám.