Básničky o životě a světě

Štěstí se vrací
zpátky ke mně,
život mi obrací,
mám se nádherně.

Konečně jsem našel smysl
mého nanicovatého života,
který zaměstnává mou mysl
a odhání démona jménem samota.
Láska tím smyslem je
a s ní přichází naděje.

Jsem jako blecha šťastná,
že má budoucnost je jasná,
koukám z toho jako puk,
radost mi dal jeden kluk.

Můj milý mě pořád chrání,
ale nic mi nezabrání,
abych se do světa vydala
a velké dobrodružství poznala.

Toužím poznat velké dálky
a se zážitky se vrátit zpátky.
Pak budu všem vyprávět,
jak doopravdy chutná svět.

Rád o vesmíru přemýšlím,
snad tam někde je další svět,
nejsme sami - já to vím!
Ale nepřiletí k nám hned...

Jsem královna všech moří,
mocný plamen ve mně hoří,
který po dobrodružství touží,
usazenost ho jen souží.

Co by se asi tak stalo
kdyby se na chvíli zastavil čas?
Změnilo by se tím něco?
Nebo by se nestalo vůbec nic?
Kdyby se vraždilo, kradlo a lhalo
Kdybychom morálce zlomili vaz
Zničit se dá přeci kdeco
Dokázali bychom zničit svět víc?
Copak je zničený málo?
Musí dál postupně ubývat krás?
Děláme to jenom z hecu?
A mohl by být rub zároveň líc?
Že by se mi vše jen zdálo?
Že by náš svět neměl jediný kaz?
Proč je kolem tolik keců?
Měl by snad někdo z vás k tomu co říct?

Toužím po životě
někde na samotě,
kde lišky dávaj dobrou noc,
tam líbilo by se mi moc.

Myslím, tedy jsem
Tedy alespoň myslím, že jsem
A že myslím
Jistě vím jen to, že nic není jisté
A to, že čas zůstane s námi
A my s ním

Svět a vše, co je v něm
Je v rovnováze
Mezi dobrem a zlem
To lidé jsou ti zlí
Ježíši Kriste
Oni si snad myslí
Že nemusí myslet

S každým dalším dnem
Si víc a víc myslím, že nevím, kdo jsem
A kým být smím
A že Země pro mě je tím pravým místem
Kde mohu žít život
Tak, jak si ho vysním...