Básničky o životě a světě

Venku fouká vítr
a padá bílý sníh
já slyším jen ten vítr
a žádný dívčí smích.

Kéž by mi ten vítr
a padající sníh
přinesly do pokoje
milý dívčí smích.

Co já bych za něj dal
za ten dívčí smích
pak ať si tam venku
fouká vítr a padá sníh
jen když mě na duši
zahřeje dívčí smích.

Došel jsem k poznání,
že každé uznání
motivaci zvyšuje
a výkon zlepšuje.

Už mi dávno není pět,
vím, jak chutná svět,
je nádherné opravdu žít,
tak přestaňte jenom snít.

Všechno pevně v rukou mám,
na nepřízeň osudu nežehrám,
mnozí mi mohou závidět,
že vím, jak opravdu chutná svět.

Smířeni se svým osudem,
jako loutky světem jdeme,
vždyť už tu brzy nebudem,
tak se přeci nepřetrhneme.

Nelíbí se mi proud,
s kterým mám plout,
tak uprostřed stojím
a vůbec se nebojím,
i když si koleduji,
svůj názor vyjadřuji.

Světem jdu s úsměvem,
doprovázena zpěvem,
všichni se radují,
optimismus milují.

Chci zvednout hlavu
a za svým snem jít,
zatím jen plavu,
kdy začnu žít?

Svět není vždy fér,
tak dávej a ber,
moc nad tím nepřemýšlej,
hlavně si život užívej.

Štěstí neměla v slovníku,
šla od rovníku k rovníku,
aby ho konečně poznala
a sladká odměna čekala
opravdu po cestě na ni,
splnila si největší přání.