Básničky o životě a světě

Přišla velká povodeň,
rychle k mlýnu, mámo, žeň!
Než voda se jím prožene,
ať máme pytle sklizené.

Svět se mění,
prostor není
zůstat dlouho stát,
je třeba se překonat
a vždy dopředu jít,
s velkou chutí žít.

Dítě samoty ukryto hluboko v podzemí
Svými díly udivuje svět
V opeře jež našlo domov a zázemí
Se netouží vrátit zpět

Jeho tvář nepozná už nikdo
Schovaná zůstane napořád
Pak však objeví se někdo
Kdo poruší jeho temný řád

Mladá dívka jež v modlitbách prosí
Stane se jeho láskou a múzou
Dlouhá léta v sobě touhu nosí
Spojenou se strachem a hrůzou

Jednou ji slyší zpívat
Ve svém úkrytu vychutnává tóny
Nedokáže se jen dívat
A poruší svého bezpečí zóny

Pokračování básničky

Pod rouškou noci
Našeptává zoufalým
V touze po moci
Zas těm troufalým

Jak získat všechno
Nebo ztratit vše
Je to jedno
Oběma jim lže

Hraje si s myslí
Jako kočka s myší
Kdo ví a jestli
Hlas svědomí slyší

V její blízkosti
Lidé se mění
Žijí v úzkosti
Bojí se snění

Pokračování básničky

Mám velký sen,
že budu unesen
mimozemskou rasou,
vše proběhne v míru,
uvidí mě rádi,
budou to kamarádi,
vydáme se za krásou
vzdáleného vesmíru.

Pěkný let
je ten svět,
vše začíná a končí,
jeden zdraví, druhý se loučí.

I když není nejlehčí,
svět je místo nejlepší,
stačí chtít jen
a splníš si sen.

Člověk míní, život mění,
nic jistého tady není,
důležité je se snažit,
pak můžete něco zažít.

Plamen zahání temnotu
Přesto dotek nemožný
Přes hlubokou prázdnotu
Účinek zůstane totožný

Přibliž se blíže němu
Citíš to teplo kolem sebe?
Oddej se plně jemu
Ať jeho žár stráví tebe...

Všude je zloba,
prokletá doba,
kdy láska není,
ale to se změní.
Přijde nový čas
a pookřejem zas.