Básničky o smutku a stesku

Úzkost mě svírá,
v srdci je díra,
chlad do něj vchází,
láska mi schází.

Mám ráda jednoho kluka
a srdce mi při tom puká,
když ho vidím s jinou,
však je to mojí vinou,
že jsem ho nechala
a pozdě shledala,
že mou životní láskou je,
teď už mě on nemiluje.

Tam kde zhasla láska pouze povinnost zbývá
I ta nejlepší přetvářka skutečnou pravdu skrývá
Prázdné ticho bez obsahu nahrazuje slova
Někdo nemá sílu zkoušet to znova
Dva tiché stíny prosté všech citů
Hádají se o hodnoty svých bytů
Všechno společné se rozhodli ztratit
Společnou budoucnost již nechtějí vrátit
Co když jednoho je to vina
Když pravda je ve skutečnosti jiná
Porušil slib co slíbil plnit
A nehodlá se z toho vinit
Za lásku nikdo odpovědnost nemá
K vlastnímu svědomí je němá
Co obhájí zradu z rozmaru mysli
Jak zvednout kolena co bolestí klesly
Jaká je omluva pro toto jednání
Velka bolest a osobou tou pohrdání

Tam uvnitř, v hrudi
srdce mě studí,
láska ho zabila
tím, že skončila.

Jako v sýru
v srdci díru
nejednu mám,
láskou umírám.

Láskou zatracen,
ve světě ztracen,
denně si zoufám
a v obrat doufám.

Citově strádám,
s každým odmítnutím
do propasti padám,
dál jít se jen nutím.

Proč jsem pořád smutná?
Odpověď je nutná!
Potkala jsem a ztratila,
snad pravá láska to byla...

Je noc a se mnou tu není
moje největší potěšení.
A tak se ptám, kde je
a zda mě pořád miluje?

Láska mi dala lekci
- děkuji, další nechci!