Básničky o smutku a stesku

Mám smůlu, nebo štěstí?
Nechci ten balvan nésti...
Jsem s někým a přesto sama,
už aby to bylo za náma...

Počítám hvězdičky
na nočním nebi
a při vzpomínce na Tebe
smutno je mi...

Mám Tě ráda, zlato!
Promiň, že jsem chybu udělala.
Vím, že jsem Ti sprostě lhala...
Ale nezapomenem na to??

Láska je krásná věc,
které se zbavit nedá,
byla jsem pitomec
a teď je má realita šedá.

Kolik dní já budu trpěti,
mé srdce vždycky naletí,
avšak jsem hrdá na Tebe,
že dostal jsi se do nebe,
anebo taky do pekla,
ale to bych neřekla...

Řekl jsi mi „mám tě rád”,
stal se z tebe lstivý had,
Tvé oči mi lžou každou noc,
a tak volám o pomoc.

Víš, dělal jsi mi starosti,
i přes všechny ty radosti,
a teď mě mrzí, co jsi zač,
proč jsi to udělal? Řekni - nač?

Tolik let jsme byli pár,
byli jsme jak ohně žár
a láska z nás už odešla,
duše se již nesešla,
mé srdce puká v depresi...
Pomoc, ty na nebesích!

Láska je moc krásná,
to se nechat musí,
jen kdyby nebylo zklamání, zrada
a další hnusy...

Láska se mnou cvičí,
ta dlouhá samota mě ničí,
chci už zase s Tebou být
a konečně zas šťastně žít.

Svět je pro mě záhada,
nerozumím už ničemu,
jak jsem mohla naletět,
dát srdce nepravému.

Nechápu svět,
já hledám květ
a ne peníze a moc
- to chci tak moc??

Je to láska, nebo ne?
Kdo ví, jak to dopadne?
Chtěla bych ho hrozně moc,
ale cítím jen bezmoc...