Básničky o smutku a stesku

Láska se mým hrobem stává,
měla jsem já tolik ráda,
ale on mě opustil,
rychle ubývá mi sil...

Uvízla jsem v pasti,
láska je součástí
celé mojí bytosti,
ale do sytosti
nemůžu si jí užít,
nejde bez něj být.

V srdci ho stále nosím,
chmurné myšlenky kosím,
snad se mi ozve konečně
a bude na světě báječně.

Hodím po tobě kamenem,
spálím tě mocným plamenem,
ale stejně tě nezničím,
protože bez tebe jsem ničím.

Dělají se mi vrásky,
to bude asi z lásky,
z rukou se mi vymyká,
dávno už mi netyká...

Svět, který si vysnila,
vlastní chybou zahubila.
Rozchod.
Každý ví to,
moc bolí to.
Odchod
ze scény,
láska už není.

Mami, to jsi ty, díky který žiju,
to budeš ty, na kterou se směju.
Mami, prosím neopouštěj moji zemi,
nebuď sama beze mě na nebi.
Prosím nedělej to,
vždyť já bez tebe nemůžu žít, proto.
Mami, nééé, proč jsi to udělala,
vždyť já tě ráda měla,
a pořád tebe ráda mám.
Mami, měj se dobře v nebi
a koukej se pořád na naši zemi.

Kde se chyba stala?
Proč jsem si ho vzala?
Jen mi život ničí,
pořád na mě křičí...

Moje srdce smutně bije,
přemýšlí, zda láska žije,
a nechce slyšet špatné zprávy,
má to vliv na moje zdraví.

Láska hoří v každém věku,
proti srdci zlomenému
není žádného léku,
kdo pomůže smutnému...