Básničky o škole - různé

Byli to velicí řečníci,
před třídou stále řečnící,
stáli na chodbě a bylo jim fuk,
že jsou tam jen dva, holka a kluk,
ti samolibí řečníci.

Jako žáček první třídy
spolkl jsem dvě bílé křídy.
Jako žáček 2. C
spláchl jsem se do WC.
Když se brala holá věta,
spadla na mě mapa světa.
O schod v běhu poklusem
zakopl jsem s glóbusem.
Před sborovnou když jsem upad,
začal po mně někdo dupat.
Poznámku jsem dostal znění:
Žák se válí po zvonění!
Samozřejmě byl jsem dítko,
upadl jsem na kružítko.
Připích se též na nástěnku,
špendlíky jsou už naštěstí venku.
Ve 4. a 5. třídě
líbil jsem se jisté Lídě.
V 6. třídě mi ta dívka čilá
cvičkou pěkně nabančila.
V 8. třídě psal jsem na koleně
o hodině naší Zdeně.
Poznámku jsem dostal novou:
Obtěžuje Novákovou!

Škola stranou, heslo mé,
užiju si puberty,
učení je pitomé,
jsou lahodnější dezerty.

Jsou desítky těch,
co školu žerou,
a stovky těch,
co na ni ....

Letělo hovno kolem školy,
spadlo přímo před tabuli.
Zeměpisář rychle běží,
kde to hovno vlastně leží,
chemikářka poskakuje,
čím to hovno reaguje,
tělocvikář: Jasná věc,
hovno bude sportovec.

Včera neděle byla,
včera byl hezký den,
včera hořela škola,
kdo mohl, hasil benzínem...

Šel jsem ráno do školy,
zapomněl jsem úkoly.
Dostal jsem hned otázku:
„Co bylo na provázku?”
Řekl jsem, že vůl,
asi mám jen mozku půl.
Byla to jen blbá husa,
do toho mě štípla vosa.

Dál jsme měli hudebku,
už mám z toho všeho depku.
Pak jsme měli matiku,
cítil jsem tu papriku.
Asi byla z cizí pusy,
bohužel to byla Lucy.
Byl to pěkně velký smrad,
já jsem z toho málem spad.

Učitelka sebou sekla,
kdyby jen ta země změkla.
Odvezli ji do špitálu,
do chirurgického sálu.
Operace byla dlouhá,
učitelka byla šmoula.
Byla modrá jako svět,
umřela za minut pět.

Dopadlo to velmi špatně,
vzpomínám si na to matně.
Právě leží na hřbitově,
den jsem nezvlád pohodově.