Básničky o politice

prezidenti naši
veselí jsou braši
chilské pero, trenky rudé
jaký symbol zítra bude?

potkali se politici
krkajíce napapaně
chlubili se na ulici
kdo má funkci v které straně

dřív to jednodušší měli
v jedné straně pěkně spolu
na schůzi si poseděli
krkli u jednoho stolu

jeden z nich k nim také patřil
a to v době pěkně tuhé
s ideály se tu bratřil
teď už nosí trenky druhé

metali vejce
na toho strejce
řek že se nebojí
obleky má dvojí
byl přece
v tom roce
na Národní třídě
skákal si tam z přídě
nebál se nic
tenhle náš strýc
já ho tam neviděl
když tehdy na příděl
bývaly pendreky
hýbaly se vzteky
dále se nebojí
trenýrky má dvojí
kdyby se znečistil
proto se pojistil
vyměnil ochranu
pro svoji obranu

prověrku mám a jsem rád
nemá ji však kamarád
kamarády vybírám si
dle počasí, jež se hlásí

to však zamlčet se nedá
vrána k vráně že si sedá
každá z vran je ale zmetek
jež si sedá na majetek

co na to lid, je mi fuk
jsem už stár a žádný kluk
hlas lidu je vrtkavý
a sotva co napraví

žiji si na vlastní pěst
už jsem zdolal Everest
když se pro mne ruce zvednou
tak ho zdolám ještě jednou

nahoře pak stáhnu trenky
zavlají jak prapor tenký
v slunci rudě zazáří
splnit sen se podaří

čural si chlapeček na mraveniště
kdovíco chlapeček počurá příště
počurá tatínka maminku strejdu
proto tam návštěvou raději nejdu

chlapeček vyrostl a roste více
všechno teď počurá v politice
značí si majetek tak jako psík
kdo by se podivil vždyť je politik

zděsili se na hradě
že je někdo přepadnul
nutno v každém případě
aby hlídač vypadnul

na žerdi teď vlaje prádlo
znovu vítězí zas pravda
kolem úst nám maže sádlo
štamprli si s námi zavdá

Idea vlastní svobody,
nechutně tvarována formou doby.
Despotická diktatura vnucující hodnoty, nemilosrdná, zlá,
tváříc se nevinně zakryta za přeludem svého vlastního já.

Lidé bez tváře ve sladkém opojení tohoto jedu
kráčící s davem, ignorující tu bědu.
Každý zaměřen jen sám na sebe v domnění, že on je originality tvůrce,
přehlíží, že je jen marionetou v loutkářově ruce.

Stali se otroky systému, na povel se musí smát.
Snad kdys měli své sny a názory, však rychle se jich museli vzdát.
Museli na ně zapomenout, i na hrdost svojí,
jejich cestu určili ti, kdo nad nimi, jak nad stádem ovcí stojí.
Před sebou je ženou, jen dopředu a dál,
žijeme v tak odporné době, že to jen slepí nevidí
a každý blázen by se smál.

Při uvědomění stavu světa se ve mně mísí smutek a zlost.
Nezbývá mi než konstatovat, už mám toho dost!!

nejde o moc, jde však o moc
lépe říci o mnoho
nabízím já zemi pomoc
chci vždy býti u toho

zde je moje pravá tlapa
poctivá a rovná, jistá
dávám svoje slovo chlapa
že zůstane vždycky čistá

není nutné ani lháti
když chce člověk nahoru
u křiváků vyjednati
pro svoji moc podporu

nelegální bilbórd obří
historickou Prahu zdobí
volte jeho, lidé dobří
chcete-li jít s duchem doby

Pokračování básničky

jako důchodce jste vylosován
říká kancl prezidenta
uniknete smrti hladem
pro vás vyplácet se bude renta

Den bezdomovců

pan prezident ustanovil
že má být den bezdomovců
v ten den v Praze otevřeno
slavnostně má býti pět kotců

Král,
na nervy poddaným hrál,
když uspořádal bál,
místo aby kraloval.
A tak lidé svrhli ho,
dosadili nového,
moc si však nepolepšili.
A zvolili znovu stejného.