Básničky o lásce

LÁSKA je smutek i smích,
LÁSKA je ohřátý sníh.
LÁSKA je zamilovaných škola,
LÁSKA tak sladce na všechny volá.
LÁSKA je ta nejvzácnější hvězda,
LÁSKA je tak krásně něžná.
LÁSKOU se chvějete jak ve větru strom,
LÁSKA, když uhodí, je jako hrom.
LÁSKA je nůž, co srdce bodá,
LÁSKA je potřeba jak pitná voda.
LÁSKA je bolest i žal,
LÁSKA tě pohání dál.
LÁSKU strašně moc chceme,
za LÁSKOU všude jdeme.
LÁSKA někdy hodně bolí,
LÁSKA tě možná i skolí.
Ale LÁSKA je krásná!

Už zase na tebe vzpomínám,
v náručí medvídka usínám,
tečou mu slzy po čumáčku,
ten borec by zasloužil do rypáčku,
asi cítí jak to bolí,
když někdo někoho tak zradí,
tak neplač, méďo můj,
utři očička a tiše se cul.

Ó, jak ukrutný hlad dnes mám,
copak si k obědu dám?
Sedím u malého stolu,
vedle děvče, tak sedíme spolu.
Hranolky, dvojitého hambáče,
kýbl tatarky a k tomu pivko Gambáče.
Padly za to tři stravenky,
pravým okem během jídla sjíždím nohy dívenky.
Úsměv, prsa, zadeček,
od kečupu červený si oblizuje paleček.
Jak rád bych jí oslovil,
ale s plnou pusou?
Hranolky jsem zase málo osolil.
Teď se na mě usmála...
Já hned úsměv opětoval,
s dívkou tajně koketoval.
Vpravo hleď, dívám se jí do očí.
Beru hranolku, v tatarce ji namočím.
Levou rukou hlavu jsem si podepřel,
láska na první pohled to byla,
na jídlo již jsem zanevřel.
Pro odvahu pivečka mohutného jsem dal loka,
vtom ze stolu ruka sklouzla, hranolka,
zapíchla se mi do oka.
Auuu! Řval jsem a nadával,
to mám asi po oku.
Teď můžu tak s jedním okem na ÁRU hrát sudoku.
Dívka pryč a v hlavě díra,
na fastfood se neumírá.
No, alespoň jsem se poučil,
koupil jsem si velký hrnec
a hranolky se smažit naučil.

Noc byla stvořena k milování, ale
den se vrací příliš brzy.
Má láska je příliš vzdálená a čas
plyne jen díky nadějím.
Jiné myšlenky mohou přicházet, odcházet, ale
myšlenka na TEBE zůstává hluboko v mém srdci.
GABRIELO...

Tvé nádherné čelo, lásko,
nad ránem zkrápí kapky rosy.
Volám tě, pojď, půjdeme tančit s kosy.
Po tanci budeme snídat se slavíky,
s papouškem Ara budeme zpívat hity.
Obědvat budeme s kormorány,
vlaštovky vyléčí nám na srdíčku rány.
Večeřet budeme s labutěmi,
do postýlky se milovat
však odejdeme samozřejmě sami.

Nejlepší na světě je láska,
nejstarší hry jsou na city,
největší naděje je sázka,
nejvíc jsi pro mě prostě ty!

Budu vším, čím chceš,
měsíčním svitem, bouří,
před kterou oči mhouříš,
budu větrem, listím, pískem na pláži,
hladinou, co ve Tvých očích se odráží,
budu klidně lánem obilí,
poštolkou, co nad ním vznáší se a občas zakvílí,
budu stromem, listím nebo vůní, co prozradí květy v pokoji,
budu vším, čím chceš, prostě cokoliv,
cokoliv, co aspoň na chvíli utkví ve Tvé paměti,
aby ve snu mohlo o mně zdát se Ti.

Projel mnou blesk...
když poprvé jsi mne chytil za ruku...
a když se naše pohledy prvně setkaly...
lampy v celé ulici se náhle rozblikaly.

Když oči se klíží a chce se Ti spát,
člověk myslí na toho, co má rád,
mé srdce je zrychlené,
myslím stále na Tebe!

Na stromě je hnízdo a v něm zpívá kos,
v mém srdci je prázdno, máš na to nos,
potřebuji někoho mít rád
a hezčí dívku než Ty si nemůžu přát!

To je mé ano, těším se moc,
až Ti to říci sám budu moct.

Řetěz, co nikdy nezrezne,
věc, co Ti nikdo nevezme,
lásce se zabránit nedá,
každý ji v sobě hledá.