Básničky o lásce

Jsem rád, že můžu být chvíli s tebou,
i když vím, že jdu cestou slepou.
Bohužel, když zavřu oči, vidím tě.
Čím to asi je...? Že by? Miluju tě?

Oči stále smutné, úzko v duši
a srdíčko mi stále pro tebe buší,
úsměv smutný, slzy tečou
a minuty se mi marně vlečou.

Myslel bych na tebe i v zahraničí,
co zavřu oči, vidím tě a to mě brzy zničí.
A nevím, jestli mám brečet, či se smát
a bohužel vím, že tě mám víc než rád.

Pokračování básničky

Leze šneček po stěně,
tváří se tak zasněně,
srdce z lásky maluje
šnečici, co miluje.

Proč jen chci být pro Tebe tou důležitou?
Možná je mou prioritou
bránit Tě před depresivní samotou.
Jsi pro mě přítel,
který má mou plnou důvěru,
ale navíc mazel,
co v srdci mi zaplnil mezeru.
Mám Tě ráda,
musím říct k závěru,
ode mě nikdy nečekej něvěru.
Tohle je špatnej styl,
na ten já se radši vys...

Rád bych vymazal vzpomínky z hlavy,
protože mi dávají jen smutné stavy.
Nejde pořád myslet jenom na ni,
i když mi v tom nic nebrání,
ale měl bych jí říct, že ji miluji,
i když to pořád slibuji,
ale pořád toho jenom lituji.
Nevím, jak jí to mám říct,
abych jí vyšel vstříc.

Stačí to říct úsměvem,
když s odvahou jsi v koncích
a srdce tvé se láskou zachvěje.
Stačí to říct pohledem
a ten, koho máš v očích,
pochopí, že je tvá naděje.

Láska, to je vzduch, co dýcháš,
koktejly štěstí si z ní mícháš,
je to plamínek v každém z nás,
s ní můžeš vstoupit do světa krás.

Sto let mi stydne černá káva,
sto let tu sedím u stolku.
Sto let je doba, marná sláva,
sto let tu čekám na holku.

Řekla, že přijde přesně v deset,
zatím má sto let zpoždění,
bejval bych si sem nikdy nesed,
kdybych to věděl, vážení.

Vrchní se na mě dívá z patra,
z vrcholku svého úřadu.
Řek bych, že nezná ani bratra,
a že mu kazím náladu.

Zkus chytit paprsek slunce
a pevně ho sevřít v dlani,
paprsek spálí jen tvoje ruce,
ale láska... ta srdce zraní.

Tvé jméno volám denně ze spaní,
opouštíš mě, když přichází svítání.
Přes den trpím a večer čekám,
jen když se s tebou ve snech setkám.

Byla jsem u tebe, když tě ona nechala,
chtěla jsem být ta, která by tě z toho dostala.
Byla jsem u tebe, když jsi kalil,
chtěla jsem být ta, se kterou bys své patnáctiny slavil.
Byla jsem u tebe, když jsi z fyziky rupnul,
chtěla jsem být opora, které by ses chytnul.
Byla jsem u tebe, když ti nebylo hej,
chtěla jsem pro tebe být ta nej.
Byla jsem u tebe, když jsi dělal reparát,
chtěla jsem být podpora, abys to zvlád.
Byla jsem u tebe, když jsi se opil,
chtěla jsem být ta, kvůli které by ses vzchopil.
Byla jsem u tebe, když jsi měl slzy na tváři,
chtěla jsem být ta, při pohledu na níž oči se ti rozzáří.
Byla jsem u tebe, když ti bylo z alkoholu špatně,
chtěla jsem být ta, na kterou si vzpomeneš alespoň matně.
Byla jsem u tebe, když jsi vítal nový rok,
chtěla jsem být ta, se kterou uděláš další krok.
Byla jsem u tebe, když jsi se bál,
chtěla jsem být někdo, kdo by při tobě stál.
... a tím jsi v mém životě za světla i ve tmě,
proto ti musím říct: „Miluju tě!”