Básničky o lásce

Líbí se mi, když říká,
jak naše láska je veliká,
že možná jednou skončí svět,
ale nikdy nezvadne náš květ.

Nálady se mi mění,
když miláček tu není,
i vteřina je dost,
asi mám závislost...

Láska nám dává sílu,
abychom byli v míru
se svým vnitřním já,
kdo miluje, život si užívá.

Láska je mým tajemstvím,
říct mu o něm nesmím,
i když bych tak chtěla,
svět logiku nemá.

Jsem překvapen,
že nebyl to sen,
já včera na vínu
potkal pravou vílu.

On je tolik sladký
dominantní pán
a já mu z lásky
nejen srdce dám.
Chci ho líbat všude
ať už se mnou bude.
Oči má jak čokoláda
a já ho mám velmi ráda.

Stačí od Tebe jedna zpráva a můj den je hned zářivější.
Jeden Tvůj pohled a nemůžu z Tebe odtrhnout oči.
Jeden Tvůj úsměv a nemůžu spát.

Bojuji s tím, každý den, věř mi,
ale Tvá láska mě vždy přitáhne zpět k Tobě.

Ty jsi ta, díky které mě napadají tyto básničky,
ty jsi ta, díky které vím, co znamená slovo láska!

Nikdo ještě ve mně neprobudil tyto pocity,
tak na co čekáš...?
odpověz mi prosím...

Máš to stejně jako já, nebo je to jen iluze?
Patříme k sobě, kdo ví...

Nech prosím promluvit své srdce,
modlím se každý den, ať se správně rozhodne...

Když nejsem s Tebou, je to jako mít nůž v srdci,
bolí mě to čím dál víc, ale bez Tebe nedokáži být...

Tvá přítomnost mi ubližuje,
ta prázdnota uvnitř mě zabíjí,
ale nemůžu si pomoci,
jen Ty mě dokážeš vyléčit.

Modlím se každý den,
aby se Tvé srdce správně rozhodlo,
jen díky Tobě se tam uvnitř mě něco změnilo...

Zamilován až po uši,
dělám, co se nesluší,
kudy chodím, tudy toužím
vyhýbat se s tebou loužím,
držet tě pořád za ruku
a líbat se - ejchuchu!

Ladné kroky dámy,
co mě již dlouho mámí,
pořád v mysli mám,
tak jaktože jsem sám...

Je osudem mým,
už se moc těším,
až ji zase spatřím.
Sen, který se mi zdál,
ani jsem se nenadál,
skutečností se stal.