Básničky o lásce

dětské lásky jsou jak kvítek
neušetří školních dítek
amor se svým lukem střílí
puberťáček zmaten šílí
zamilovat se je snadné
kvítek ale záhy zvadne
je tu totiž rodič bdělý
není lehké býti smělý
učitelkám vzkazuji
že je taky miluji

láska nedá lidem spáti
bába, děda, otec, máti
všem se o ní někdy zdává
ba i dětem to se stává
já však dívky pouštím k vodě
sportuji a stavím lodě
holkám to však nevadí
s jinými se vyřádí

píši dívce Miluši
že mám smutek na duši
ta duše mi uchází
to tě, dívko, porazí
budem spolu pumpovati
budem jako otec, máti
až se duše tvoje vzedme
do ráje nás láska zvedne
udělej ten dobrý skutek
zažeň ten můj velký smutek
budiž moje, dobrá vílo
začni se mnou libé dílo
jenom s chutí do toho
a máme vše hotovo

ukecané Marii
prsty v pase zaryji
pak ji nazad zakloním
a tím si ji nakloním
jistě bude za mnou běhat
na trávníku budem léhat
a sledovat bílé mráčky
jak slušný žák vedle žačky

moje milá Aleno
doufám, že máš prostřeno
na trávníku ubrus bílý
moje ruka míří k cíli
tím cílem je kus salámu
pro ten si i nohu zlámu
políbím tě jako dámu
svými ústy od salámu

jak jistě víš, milá Evo
nejsem přece žádné dřevo
když se neseš takhle kolem
moje srdce puká bolem
počínáš si nevšímavě
já mám z toho brouka v hlavě
tvoje pýcha, ta mne drtí
uvzdychám se jistě k smrti
alespoň mi říci zkus
zda mi přijdeš na funus

znám já jednu dívku, Janu
znám ji večer, znám ji k ránu
musím pořád myslet na ni
jenže Jana není k mání
jednou její cena spadne
budu míti děvče chladné
rande bude, to je jasné
jen co večer slunce zhasne

vyslyšte mne, drahá Věro
chci býti tvůj cabalero
mé srdce se v hrudi zmítá
buďte moje seňorita
máte-li však nápadníka
na lítý boj ať si zvyká
ukončím já jeho žití
pouze mojí smíte býti
přísahám ti, drzý Pedro
že ti bude brzy vedro
hned si s tebou poradím
na kaktus tě posadím

píši verše, milá Jitko
o tom, že jsem pěkné kvítko
píši tyto verše vřelé
utrhni to kvítko směle
píši verše, které křičí
do tvých uší o mém chtíči
píši verše jenom tobě
budu je psát taky v hrobě
píši verše taky o tom
že chci pusu hned i potom
píši verše raněn těžce
Jitka pusu dát mi nechce

píši tobě, Jarmilo
je mi velmi nemilo
že se na mne nechceš smáti
tvůj chlad moje srdce sklátí
s tím chladem však zatočím
až své pero namočím
napíšu ti verše vřelé
a pak políbím tě směle