Básničky o lásce

Nádherná je aura lásky,
musím myslet na ty vlásky,
jak tam přede mnou stála
a snad se trochu bála
svoje city projevit,
měl jsem tu odvahu mít
a říct, co skutečně cítím,
že se každou chvíli vznítím.

Má láska se skutečností stala,
pana božského jsem potkala
a abych to jen tak neříkala,
já jsem si ho taky vzala!
Teď v životě šťastná jsem
a každý den je jako sen.

O čem jsem snil už hodně dlouho,
změnilo se v skutečnost za vteřinu pouhou,
najednou tam přede mnou stála víla
a půvabná jako sedmý div světa byla,
život mi od základu naruby obrátila
a od té doby navždy se mnou jen žila.

Láska je květ,
kterému patří svět.

já své lásce panuji
neb ji strašně miluji
po mně musí ona toužit
a proto mně musí sloužit

Když se kolem každý vodil,
já městem sám smutně chodil,
to se ale změnilo,
světlo se rozsvítilo
v mém milostném životě,
už nejsem dál o samotě,
potkal jsem tu pravou,
prošel rajskou branou.

Těším se každý den,
že prožiju sen,
který se mi v noci zdá,
je v něm holka líbezná
a ta mě miluje,
věčnou lásku slibuje
a já v jejím pohledu
vidím, že i já to dovedu.

Píšu verše o lásce,
jsem právě na vycházce
a můj idol je opodál,
vím, že uspěji,
nic jiného si nepřeji,
budu se snažit dál.

Vteřiny, minuty, hodiny,
dny, týdny, měsíce, a roky,
jako by byly vodou, kterou piji,
chlebem, který jím,
navždy mi byly a budou vším.

Není snad dne, kdy nepomyslím,
co jsme si nechali vzít,
a čím vším jsme teď
a čím jsme mohli být.

Tvůj úsměv, ty oči,
tu tvář, kterou nosíš,
sdílím s tebou už jen
ve vzpomínkách, kde se zjevíš.

Slova, co jsme si řekli,
že máš ráda psy a že se mnou je ti hezky,
padla ve zmar, lžím, pomluvám
a čas je smetl z cesty.

Pokračování básničky

já jsem tady s láskou zase
ona je mé zlaté prase
já se láskou holedbám
na ostatní nic nedbám