Básničky o lásce

Kdo o lásce jenom sní,
stále někoho hledá,
tuší, jak je noblesní,
ale ruku do ohně nedá.

My životem šťastni jdeme,
protože se milujeme.
Ať nám všichni závidí,
máme se tak rádi, lidi!

Jak to, že v nekonečném davu lidí
Jak to, že musím potkat zrovna tebe
No nazdar... koho to oči mé vidí
Byl bych ti býval snesl modré z nebe
I tak dost těžko své myšlenky třídím
Uvězněn láskou, živ vodou a chlebem
Než abych trpěl, jen z cesty se klidím
Míjíme se... a nic víc nedovedem...

Byl jednou jeden věčný snílek,
co jen pro lásku žil,
létal z květu na květ jak motýlek
a sladký nektar pil.

Nevydrží spolu v kleci
pusť je, ať jsou volní, ptáci
se svobodou v srdcích letí
v dálce tečky a dál se ztrácí
volný pták je šťastný přeci
přece trochu dospěláci
přece trochu ještě děti
ztrácejí svou lásku v mracích

Aniž to chtěl,
láskou zahořel
a ona mu šanci dala,
potom ji opětovala.

Já jsem zatracený
a ty jsi ztracená
já jsem ztracený
a ty jsi zatracená
život je pozlacený
životnost zkrácená
život je bezcenný
a láska vzdálená...

Láska si najde cestičku
k lidskému srdíčku,
i když to jeden netuší,
všechny stesky přehluší.

Sen snů
se stal skutečností,
pár dnů
užívám si do sytosti.
Jsem s ní
a je noblesní.

Vždycky jsem se líbat chtěla,
ale tohle jsem ještě neviděla...
Jak tu drzost mohl mít
a tak náhle mě políbit?!