Básničky o jídle a pití - různé

Toustový chleba
s Nutellou
konkurenci nemá,
je vášní mou.
Kousek si natřít
a do pusy dát
je jako ráj zažít,
když ho máš rád.

Mňamy mňam, to si dám,
svíčkovou si užívám,
když knedlíky mi padají do krku,
hned je mi do skoku,
brusinky chuťové pohárky hladí
a s vynikajícím masem ladí,
neznám větší gastronomické potěšení
než svíčkovou, to je pak posvícení.

Různé tvary mají,
občas nás i rozesmívají,
to když připomínají prdelku
nebo vnadnou modelku,
příroda je umělkyně,
ale my je stejně sníme.

Chlupaté knedlíky
se zelím
od mojí maminky
jsou uměním.
Na jazyku
se rozplývají,
v mžiku
do krku padají.
Nemůžu si pomoct,
musím se cpát,
mám totiž moc
knedlíky rád.

S létem přicházejí jahody
a chvíle červené lahody,
utrhnout a do pusy dát,
kdo by je neměl rád,
cpou se jimi velcí, malí,
všichni si na nich pochutnali.

Knedlo, vepřo, zelo
sníst se mi zachtělo,
však co dělat, když k obědu
mám leda tak hrníček od medu.
Tak si aspoň nechám zdát
o jídle, které mám tak rád.

Dobré jídlo, dobré pití,
co víc si přát můžem k žití.
Je to prostě idyla,
když nás čeká hostina.

Vařená. Smažená.
Na hniličku.
Zastřená.
Volská oka.
Omelety.
Hemenex,
sem tam krokety.
Vejce
já ráda mám,
k jídlu
si je často
dám.

Dneska máme bramboráky,
já je prostě miluju,
a vy jistě taky,
už je do sebe láduju.
Ani nemůžu psát,
musím se pořád cpát,
a tak tímto se loučím,
s umaštěnou klávesnicí končím.

Prdelatá,
v sukénce
si hoví,
při čajovém
dýchánku
vanilkou
voní.
Z cukřenky
co chvíli
na ni sněží,
ulepená
cukrem,
je nadýchaná,
lehká
jako peří.
Na svou kyprost
je náležitě
hrdá.
Je naštvaná,
když srazí se,
je lepkavá
a ztvrdlá.
Napůl hrubá,
někdy hladká,
bábovka
je k sežrání,
i když je
až moc sladká.