Básničky o jídle a pití

Jídlo mi chutná,
je to věc nutná,
ale také koníček,
třeba takový knedlíček,
malá kulatá věcička,
která jazýček hýčká,
chuťové pohárky potěší,
knedlo je zkrátka nejlepší.

Koupil jsem si do busu
sekanou v housce z Glóbusu,
ta vám je ale veliká,
než ji člověk rozžvýká,
už opouštíme hranice,
nepropadám však panice,
i v Německu cpát se smím
tím pokrmem vydatným.

Polévky mám velmi rád,
utluču se po nich snad,
s nudlema či bramborama,
nejhezčí je to panorama,
když oka po hladině plují,
chutě uvnitř mě bují.

v té hospodě na růžku
zbaštil jsem pět tvarůžků
tenhle odér nemá chybu
k tomu ještě dám si rybu

tebe za půlhodinu
k sobě holka přivinu
odhodlám se potom směle
na ústa tě líbat vřele

porazil tě ten můj puch?
však tě vzkřísí čistej vzduch!
teď tu ležíš na kanále
jak bys dala světu vale

ve mdlobách když budeš sípat
mám tu čpavek pro ten případ
k dovršení všech těch běd
užij šanel číslo pět

Když trápí tě hnačka,
pomůže bramboračka,
když tě bolí hlava,
bramboračka to dává,
když tě bolí celé tělo,
bramboračku by to chtělo,
když jsi na smrtelné loži,
bramboračka ti poslouží.

Jedno pivo, dvě piva,
kdo nepije, je protiva,
tři piva, čtyři
do žaludku míří,
pět piv, šest,
je to čest,
sedm, osm piv,
aby byl člověk živ.

Abys byla kočka,
musí ti chutnat čočka,
bez čočky to nejde,
nic z tebe nevzejde.

Švec než bys řek,
dal jsem si špek,
rozplýval se na jazyku,
přímo božsky chutnal,
zmizel ve mně v mžiku,
to jsem si ale dal.

Na dobroty z čuníka
každý k nám utíká.
Ovar, jitrnice, prejt...
no musíte tu bejt.

Rozplývá se na jazyku,
zmizí v tobě v okamžiku,
na čokoládu nic nemá,
je ze všech jídel vyvolená,
aby tě uvedla do rozkoše,
než obal hodíš do koše.