Verše

I když jsem si slíbila,
že rozbrečet se nenechám,
samota mě polila,
pro kapesník spěchám.

Ve vlaku rozčilený pán hřímá:
„Co za drzost to ten průvodčí má,
jízdenku tady po mně chtít,
když měl jsem už hodinu doma být!”

Jak cenu Trabanta zdvojnásobíš?
Nádrž mu po okraj benzinem naplníš.
A když chceš cenu zvýšit třikrát?
Stačí dálniční známku na sklo přidat.

Život je dlouhý, ve vesmírném čase,
však jen zlomek pouhý.
Ve vesmírných dálkách nejsme vůbec nic,
v našich pozemských životech ale chceme stále víc.
Naše planeta, různé kultury, různé státy,
někde prázdný stůl, někde podnos zlatý.
Ale i v jednom státě, městě, vesnici,
někde bujarý smích, někde slzy na líci.
Je to zkrátka takhle dané,
jsme různí, přesto všichni jsme pozemšťané.

Já ale nechci zas tak mnoho,
chci dosáhnout jen toho,
aby už jsem nebyl sám,
všechno pro to udělám,
všechnu sílu do toho dám.
Já nechci toho mnoho, tolik,
vždyť ještě mně zbývá roků, no schválně, kolik?

Pokračování básničky

Je nádherné někoho mít,
pro koho má smysl žít,
teď lásku poznávám
a všechno dostávám,
o čem jsem kdy snila,
nikdy jsem nebyla
tak moc šťastná,
láska je krásná!

Láska bolí, v srdci ji nosíš,
vzpomínku nádhernou stále jen sníš,
přichází s ozvěnou, ta slova slyšíš,
tiše šeptá, svou modlitbou prosíš.

Srdce bolí, to oči pláčou,
slzy na řasách, jako démant se lesknou,
paprskem slunečním, doteky už nehřejou,
smutek zůstal, ten přichází se samotou.

Duše bolí, už nemá svoji zář,
Slunce zapadlo, to odešla tvář,
ztratila se za obzor a máš jen snář,
touhu, co prosí, poklekáš před oltář.

Lásko, jenž jsi v srdcích,
ctíme tě v polibcích,
tak jako ty, ve svých dotecích,
dáváš touhu do srdcí hořících.

Pokračování básničky

Má cesta k cíli je úzká,
proto jdu tak rozvážně a zlehka.
s jasným vědomím svého cíle bych nejradši rozběhla se, když dívám se vpřed,
však rozvaha pro každý můj krok musí býti velká!
Stačí jen zmála jediným krůčkem odbočit
a v propast nejhlubší bych zřítila se zcela,
mám však zde naději, tak mohu směle říct,
že Ten, kdo mě provází, nedopustí,
by v náruč svou tma mne uzavřela!

Bez Jeho milosti můj život by dávno zvrácen byl
a já nikdy bych nestřetla ten zaslíbený cíl.

S láskou je svět nádherný,
když je to cit vzájemný,
vznášíš se jak v oblacích,
je to štěstí, rozkoš, smích.

Láska mi dává sílu žít,
neohroženě světem jít
a každý den si užívat,
je tak krásné milovat.

S láskou mám svět raději,
cítím v srdci naději,
že vše špatné se přežene
a budou jen dny blažené.