Verše

Vyděšená máma pláče,
bránilo ji její ptáče.
Sama v kleci zavřená,
roní slzy zlomená.

Dovolá se jeho pomoci?
Je zoufalá a plná bezmoci.

Poprosila datla,
aby pomoct ptáčátku včas přišla.
V srdci hasne vatra,
zrada lišky s hyenou jim vyšla.

Mé statečné ptáče,
pomoc přijde brzy.
Usedavě pláče,
roní marně slzy.

Však liška s hyenou se spolčila
a milované ptáče krutě zničila.

Pokračování básničky

Láska je mým prokletím,
vždycky z ní proletím.
Co jenom dělat mám,
nechci zůstat sám...

Jestlipak se nepletete,
že láska v každém věku kvete,
milý příteli kmete,
jen ať se nikam neženete,
nebo se šíleně zklamete
a to už nikdo nezamete...

Je nádherné vědět,
že nemusím doma sedět
a můžu jít s někým ven,
kdo je jako hezký sen.

Byla láska, velká láska,
taky tak trochu sázka,
ale protože vyšla,
krásná budoucnost přišla.

Jsem normální mladá holka,
toužím jen po jediném...
Po klukovi, co po mně kouká,
ať spolu brzy splynem.

Když se člověk zamiluje,
láska mu srdce zapaluje,
každý jinak zareaguje,
někdo jde lásce vstříc,
jiný čeká na něco víc,
ale jedno se musí říct:
Váhat se nevyplácí,
rychle se láska ztrácí,
odletí jak ti ptáci.

Kdo lásku někomu dává,
ten hned dvakrát vyhrává,
je mu dobře a dobré koná,
potěší jistě Pána Boha.

Jak má kštice řídla,
láska mi dávala křídla
a já si byl jistý,
že je to cit čistý,
ačkoliv je mladší
- o kolik, nemyslet radši...

Máš rád, má rád, máme se rádi,
jsme nejlepší kamarádi,
parta, co za jeden provaz táhne,
a když se loď v bouři nahne,
společně to ustojíme,
jeden na druhém závisíme.