Verše

Nech mě prosím ukázat Ti, co cítím.
Víš vůbec, co prožívám a cítím, tam uvnitř?
Jaký boj podstupuji a jak se snažím být v pohodě?
Ani spát kvůli tomu nemůžu...

Já vím, jak těžké to pro Tebe musí být,
vím, že tam uvnitř, se snažíš potlačit to samé...

Vím, jaká těžká cesta to je,
a jak je těžké přesvědčit své srdce,
že tohle cítit nemá...

Jenže život si s námi hraje
a když do toho zasáhne osud,
těžko se můžeme bránit.

Bránit se něčemu,
když víme, že náš boj je předem prohraný,
když do toho vstoupí láska...

Pokračování básničky

Je to láska, co nás naplňuje,
když se člověk zamiluje,
nejhezčí se mu hned svět zdá,
něco nepopsatelného se přidá
do jinak obyčejného života,
daleko, předaleko je samota.

Vala, vala, vala,
já jsem ho milovala!
Nic, nic, nic,
poslal mě do Nechanic...

O lásce mám pochybnosti,
užil jsem si jí do sytosti,
ale pak mi vale dala
a už mě nikdy nehledala...

Kdo o lásce pochybuje,
ten většinou moc miluje,
tak moc, že si není jistý,
jak je ten jeho cit čistý...

Smutnou duši mám,
že nepřišel k nám,
pláče moje srdce,
že už mě nechce...

Život je krásný,
ten pocit vzácný,
že jsi šťastný,
který žilami koluje,
každý, kdo tu je,
upřímně miluje.

Kdo má rád upřímně,
pro toho je břímě,
když má být sám,
ten pocit znám...

Máme city
krásné i ty,
které si za rámeček nedáme,
uvnitř sebe je schováváme.

Byla to láska,
taková, jaká má být,
vyhraná sázka
a pak už jenom snít.