Verše

Pro některé lidi nikdy nebude dost slz
Aby vyjádřili jaká bolest ti zůstala v srdci
Ta samota prázdného místa co prorůstá tě skrz
Byli nám vzati my jme zůstali jen svědci
Abychom dosvědčili že uhasl život co měl smysl
Smutek naplní naše srdce duši i mysl
Rozloučit se nechat svou milovanou osobu jít
Smrt je skutečnost se kterou se musíme naučit žít

Všechno na ní zbožňuji
a to je jeden z důvodů,
proč ji pořád miluji
a nikdy nesvolím k rozvodu.

Dvě srdce a přes ně páska,
čistá jako lilie,
taková je naše láska,
navěky tu přežije.

Na lásku myslím každou vteřinu,
asi se z toho brzo pominu,
jestli neudělá první krok,
budu čekat třeba tisíc a jeden rok.

Fotbal je dobrej,
jenže si prohrej!
Lepší je se jistit,
liga nejde vyčistit...

Kolik lásky se vejde
do srdce jednoho člověka
a co když z ní sejde,
čeká ho samota daleká?

Znám otrávenou studánku,
kde nepil by ani pes,
a tam tě, ty jelimánku,
pozvu ještě dnes.

Pravá láska
není sázka,
ale jistota,
že zmizí samota.

Milovala jeho,
on miloval ji,
do konce samého,
ten příběh zbožňuji.

Láska volá o pomoc,
bylo na ni toho moc,
snad ji někdo uslyší
a její bol utiší,
aby mohla začít znovu žít
a třeba někdy šťastná být.