Verše

Polibky horoucí,
k objímání vedoucí,
něžné doteky těla,
jak moc bych chtěla
být navždy při něm,
snad lásku vyhrajem.

Můj Romeo tak něžný byl,
vždycky jen pro mě žil,
já byla jeho jediný cíl,
nikdy by mě neopustil...
Kdyby po světě ještě chodil.

Být zahradníkem, přines bych Ti růži,
být učitelem, nepustím Tě ze školy,
být bleškou, zkoumal bych Tvou kůži,
všechny Tvé kopce i houštiny v údolí.

Být kadeřníkem, čechral bych Tvé vlásky,
být nocí, žárlil bych i na Tvůj den,
být drakem, sežral bych Tě z lásky,
i s maminkou, co nepustí Tě ven.

Být zas Tvým dětským spolužákem,
já přál bych si dnes po létech,
co ujelo mi s tím zmeškaným vlakem,
už nepřivolám, Tvé rty a Tvůj dech.

Nesmělý a tajný ctitel, hloupý,
byl jsem a jsem i dosud,
na pohled do Tvých očí já byl skoupý,
tak tomu chtěl ten smutný osud.

Jak rád bych byl,
kdybych jen nesnil
a potkal lásku pravou,
prošel nebeskou branou.

Měl jsem rád mnohokrát,
ani jména už nebudu znát,
ale teď poprvé miluji
a moc si v tom libuji.

I když je člověk líný,
láska ovlivňuje jeho činy.
Kdo miluje, ten žije,
nektar rozkoše pije.

Cítím se naprosto skvěle,
mé tělo je rozechvělé,
poprvé se někoho dotýkám
a hned toho, co ráda mám.

O lásce jsem dlouho snil,
pořád o krůček zpět byl,
pak přišel bod zlomu,
nemůžu věřit tomu:
MILUJEME SE!

Schovej se, dítě,
někdo uvidí tě,
krádež je hřích,
to ví každý mnich.

Den plný štěstí a naděje,
která u srdce zahřeje,
připravila mi princezna,
moje holka líbezná.