Verše

Být zahradníkem, přines bych Ti růži,
být učitelem, nepustím Tě ze školy,
být bleškou, zkoumal bych Tvou kůži,
všechny Tvé kopce i houštiny v údolí.

Být kadeřníkem, čechral bych Tvé vlásky,
být nocí, žárlil bych i na Tvůj den,
být drakem, sežral bych Tě z lásky,
i s maminkou, co nepustí Tě ven.

Být zas Tvým dětským spolužákem,
já přál bych si dnes po létech,
co ujelo mi s tím zmeškaným vlakem,
už nepřivolám, Tvé rty a Tvůj dech.

Nesmělý a tajný ctitel, hloupý,
byl jsem a jsem i dosud,
na pohled do Tvých očí já byl skoupý,
tak tomu chtěl ten smutný osud.

Jak rád bych byl,
kdybych jen nesnil
a potkal lásku pravou,
prošel nebeskou branou.

Měl jsem rád mnohokrát,
ani jména už nebudu znát,
ale teď poprvé miluji
a moc si v tom libuji.

I když je člověk líný,
láska ovlivňuje jeho činy.
Kdo miluje, ten žije,
nektar rozkoše pije.

Cítím se naprosto skvěle,
mé tělo je rozechvělé,
poprvé se někoho dotýkám
a hned toho, co ráda mám.

O lásce jsem dlouho snil,
pořád o krůček zpět byl,
pak přišel bod zlomu,
nemůžu věřit tomu:
MILUJEME SE!

Schovej se, dítě,
někdo uvidí tě,
krádež je hřích,
to ví každý mnich.

Den plný štěstí a naděje,
která u srdce zahřeje,
připravila mi princezna,
moje holka líbezná.

O hodně věcech sním,
však láska hraje prim
a doufám, že už přijde,
konečně mi něco vyjde.

Je na vážné zamyšlení,
proč v mém životě není
láska, po které tak toužím,
proč se pořád jen soužím...