Verše

Skrýváme svoje city,
víme to já i ty,
tak kdo první povolí
a jít ven se uvolí
s tím, co už dávno víme,
že k sobě jen patříme.

Láska je věc veliká,
která se nebe dotýká,
ten, kdo ji už zná,
ví, jak je příjemná.

Vzal jsi mi vše,
co bylo jen moje.
Z života mého
děláš si frašku.
Šmíruješ, sdílíš
mezi přátele svoje.
A mě vedeš na porážku.
Máš někdy tušení
jak mě to ničí?
Mé zdravotní problémy
jsou kvůli Tobě.
Možná Tě potěší
až budu v hrobě.
A konečně přestane
ta krutá hra.
Jak jen jsi mohl
zneužít mé soukromí.
Jsi můj kat
a to se nikdy nezmění.

Není už otázka,
zda je to láska,
ale jestli navždy,
vím, že mě miluje,
jistě to blízko je,
blizoučko pravdy.

Miluji a neznám nic,
co by mě naplňovalo víc.
S láskou má konečně svět smysl,
je pastvou pro srdce i mysl.

Vykvetl lásky květ
a změnil celý svět,
který princezna měla,
do prince se zahleděla.

City, které v srdci chovám,
ještě chvíli si pro sebe schovám,
než si budu úplně jistá,
že je to láska čistá.

Naše srdce
budou spolu věčně,
víc má duše nechce
a je mi báječně.

Nejkrásnější věta
bezpochyby je ta,
co končí slovem miluji,
a že lásku mám,
tak si užívám,
pořád se jenom raduji.

Miluji Terezu,
za jinou nelezu,
jenom za Jůlií,
bez ní nepřežiji.