Verše

Mé myšlenky jsou zmatené,
bez něj je vše bezcenné,
když ode mě odešel,
svět najednou potemněl.

Změnil se můj svět,
když se vrátil zpět,
zase jsem šťastná byla,
láska mě opět ohromila.

Miluji a nemám stání,
myslím na ni bez přestání
od rána po celý den,
o ní je každý můj sen.

Jak je krásné lásku mít,
konečně doopravdy žít,
to ani nejde popsat slovy,
jen zamilovaný člověk to ví.

Láska - ušlechtilý cit,
který je radost mít.
Láska - smysl života,
bez ní je jen samota.
Láska - základ všeho,
vstup do ráje samého.
Láska - jen pět písmenek,
ale miliony štěstí semének.

Miluji - to slovo svádí,
když to dvěma srdcím ladí,
svět je zázraky protkaný,
miluji - být zamilovaný.

Skrýváme svoje city,
víme to já i ty,
tak kdo první povolí
a jít ven se uvolí
s tím, co už dávno víme,
že k sobě jen patříme.

Láska je věc veliká,
která se nebe dotýká,
ten, kdo ji už zná,
ví, jak je příjemná.

Vzal jsi mi vše,
co bylo jen moje.
Z života mého
děláš si frašku.
Šmíruješ, sdílíš
mezi přátele svoje.
A mě vedeš na porážku.
Máš někdy tušení
jak mě to ničí?
Mé zdravotní problémy
jsou kvůli Tobě.
Možná Tě potěší
až budu v hrobě.
A konečně přestane
ta krutá hra.
Jak jen jsi mohl
zneužít mé soukromí.
Jsi můj kat
a to se nikdy nezmění.

Není už otázka,
zda je to láska,
ale jestli navždy,
vím, že mě miluje,
jistě to blízko je,
blizoučko pravdy.