Verše

Jen přijď a oslov mne, neboj se kousnutí.
ty, co jen čekaly, čeká osamělé stárnutí.
Já stojím tu uprostřed, ty támhle v rohu.
Vidím, jak nervózně posouváš nohu.

Dej mi jen znamení, že láska smysl má.
Zachraň mne před zmatkem, cestou je odvaha.
Jen kývni hlavou, koukni mi do očí.
Co bude potom, svět se nám otočí.

Vztah je pro mne bezedné neznámo.
Strach mi to nedělá, já nemám nahnáno.
Když těžké bude to, vezmem to s nadhledem.
Šťastným mě uděláš, jediným pohledem.

Ženy svůj den mají,
gratulace přijímají,
do jedné si je zaslouží,
vždyť mnohdy oka nezamhouří,
aby rodinnou pohodu strážily,
pro své blízké by jen žily,
nehledí vůbec na sebe,
Den žen buď jim nebe.

Srdce v mojí hrudi bije,
protože vím,
že tam někde žije
ten, co o něm sním.

Láska se mnou cloumá
a moje duše bloumá
v úplně jiném světě,
kde už jsem ji oslovil
a své city jí vyslovil
a řekla: Miluji tě.

Hřála si na prsou hada
- a pozitivní nálada
je najednou v tahu,
ďábel se na prahu
zlověstně směje,
co se to děje?!

Dala jsem pusu
princi v autobusu
a víc ho neviděla,
ač najít bych ho chtěla.
Mé srdce volá do noci:
Můžete mi pomoci?

Jednu dívku měl jsem rád,
jen jedné chtěl srdce dát,
ale ten příběh neměl šťastný konec,
a tak pláču, když zazvonil zvonec.

Život je jiný,
když chybí činy
- bez nich to nejde
a člověk sejde.

Svět je plný špíny,
ale s láskou je jiný.
Proto, lidé, milujte se
a z života radujte se.

Láska je jednou z cest,
kterou může život vést.
Ze všech je ta nejhezčí,
život s ní je nejlepší.