Verše

Kdo s láskou spekuluje,
ten opravdu nemiluje,
jinak by si jí víc vážil
a mnohem víc se snažil.

Žijeme ve světě
plném násilí,
lepší to však je,
než kdybychom nežili.

Venku je podzimní počasí,
prší, mlha, listí padá,
čekám, kdy se zas vyčasí,
i když - mám to docela ráda.

Jak v Jiříkově vidění
od té doby jsem,
co spatřil jsem to stvoření,
dívku jako sen.

Láska je jiný svět,
který jednou poznáte
a chcete ho vždy zpět,
jakmile ho už nemáte.

V mém srdci je jako v ráji
od té doby, co už zná ji
- tu pravou, která pro mě je,
hřeje, když člověk miluje.

Mému srdci chybí
druhá polovina,
ta, co se mi líbí,
a ne žádná jiná.

Sleduji vychládající tvou stopu
Jsem vlk a ty mou kořistí
Již hluboký hrob kopu
Tomu kdo dostal se na scestí

Žluté oči tam někde ve tmě
Vidím je směr je tajemství
Žene mě vášeň co je ve mně
Naprosto reálné šílenství

Jsem tak blízko že slyším tvůj dech
Plížím se tiše za tebou
Vidím tvůj stín na šedivých zdech
Přesto tě slyším za sebou

Dohnal jsem tě ale víc nedám
Z šelmy jsi udělala zoufalce
Temné noci tě opět předám
A své srdce ztratím ve válce

Světem chodím s jasným cílem,
toužím po stvoření milém,
které mě dokáže rozesmát
a pravou lásku mi dát.

Takovou lásku, o jaké sníme,
často v životě nespatříme.
Přesto stojí za to snít,
můžeme pak šťastnější být.