Verše

Svět hýří barvami,
život je před námi,
šíleně se milujeme
a dostaneme to, co chceme.

Když máš rád,
tak je to znát.
Láska totiž hřeje
a srdce se směje.

Běžela kočka přes cestu,
srazilo auto nevěstu,
chvíli předtím si totiž řekla ano
s kocourem, co zažil jen svatební ráno.

Miloval jsem hodně,
miloval jsem moc,
všechno jí bylo fuk,
měla už mě dost.

Nevrátíš se nikdy zpět,
abys poznal pravý svět,
když jednou v drogy upadneš,
co namlouváš si, vše je lež.

Když srdce poručí,
není na výběr,
vrhni se do náručí,
dávej a ber.

Kdo miluje, ten tuší,
jak člověku srdce buší,
když má před sebou anděla,
nic víc jsem nikdy nechtěla.

Nikdo nezmění,
co v srdci není,
svět někdy krutý je,
pozná, kdo miluje.

Láska je nutkavé pnutí
hluboko v mém srdci,
které mě pořád nutí
jít za tím, co chci.

Pro svou tvář hodně vytrpěl
Proto začal ji skrývat
Když o slitování úpěl
Nikdo se nechtěl dívat

Pak osvobodil se z vězení
A dívka ho schovala světu
V kobce opery podzemní
Navždy odepřen světlu

Tak roky míjí jeden po druhém
Až náhle v jeho srdci láska vzplane
A stane se jí učitelem a druhem
Je jen otázka kdy se něco stane

Pak ji slyší před plným sálem
Jak anděl hudby po němž toužil
On nespokojí se pouze s málem
A svého vlivu na ni použil

Pokračování básničky